Job 6
JPS Tanakh (Jewish Publication Society, 1917)
Kralice Bible (1613)
1Then Job answered and said:
1Odpovídaje pak Job, řekl:
2Oh that my vexation were but weighed, and my calamity laid in the balances altogether!
2Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
3For now it would be heavier than the sand of the seas; therefore are my words broken.
3Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4For the arrows of the Almighty are within me, the poison whereof my spirit drinketh up; the terrors of God do set themselves in array against me.
4Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
5Doth the wild ass bray when he hath grass? or loweth the ox over his fodder?
5Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
6Can that which hath no savour be eaten without salt? or is there any taste in the juice of mallows?
6Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
7My soul refuseth to touch them; they are as the sickness of my flesh.
7Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
8Oh that I might have my request, and that God would grant me the thing that I long for!
8Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
9Even that it would please God to crush me; that He would let loose His hand, and cut me off!
9Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10Then should I yet have comfort; yea, I would exult in pain, though He spare not; for I have not denied the words of the Holy One.
10Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
11What is my strength, that I should wait? and what is mine end, that I should be patient?
11Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
12Is my strength the strength of stones? or is my flesh of brass?
12Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13Is it that I have no help in me, and that sound wisdom is driven quite from me?
13Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14To him that is ready to faint kindness is due from his friend, even to him that forsaketh the fear of the Almighty.
14Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15My brethren have dealt deceitfully as a brook, as the channel of brooks that overflow,
15Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16Which are black by reason of the ice, and wherein the snow hideth itself;
16Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17What time they wax warm, they vanish, when it is hot, they are consumed out of their place.
17V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18The paths of their way do wind, they go up into the waste, and are lost.
18Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19The caravans of Tema looked, the companies of Sheba waited for them —
19To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20They were ashamed because they had hoped; they came thither, and were confounded.
20Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21For now ye are become His; ye see a terror, and are afraid.
21Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
22Did I say: 'Give unto me'? or: 'Offer a present for me of your substance'?
22Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23or: 'Deliver me from the adversary's hand'? or: 'Redeem me from the hand of the oppressors'?
23Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24Teach me, and I will hold my peace; and cause me to understand wherein I have erred.
24Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25How forcible are words of uprightness! But what doth your arguing argue?
25Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26Do ye hold words to be an argument, but the speeches of one that is desperate to be wind?
26Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27Yea, ye would cast lots upon the fatherless, and dig a pit for your friend.
27Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28Now therefore be pleased to look upon me; for surely I shall not lie to your face.
28A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29Return, I pray you, let there be no injustice; yea, return again, my cause is righteous.
29Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30Is there injustice on my tongue? Cannot my taste discern crafty devices?
30A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.