Job 6
Douay-Rheims Bible, American Edition (1899)Translation
Douay-Rheims Bible, American Edition (1899)
Kralice Bible (1613)
1But Job answered, and said:
1Odpovídaje pak Job, řekl:
2O that my sins, whereby I have deserved wrath, and the calamity that I suffer, were weighed in a balance.
2Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
3As the sand of the sea this would appear heavier: therefore my words are full of sorrow:
3Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4For the arrows of the Lord are in me, the rage whereof drinketh up my spirit, and the terrors of the Lord war against me.
4Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
5Will the wild ass bray when he hath grass? or will the ox low when he standeth before a full manger?
5Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
6Or can an unsavoury thing be eaten, that is not seasoned with salt? or can a man taste that which when tasted bringeth death?
6Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
7The things which before my soul would not touch, now, through anguish are my meats.
7Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
8Who will grant that my request may come: and that God may give me what I look for?
8Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
9And that he that hath begun may destroy me, that he may let loose his hand, and cut me off?
9Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10And that this may be my comfort, that afflicting me with sorrow, he spare not, nor I contradict the words of the Holy One.
10Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
11For what is my strength, that I can hold out? or what is my end that I should keep patience?
11Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
12My strength is not the strength of stones, nor is my flesh of brass.
12Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13Behold there is no help for me in myself, and my familiar friends also are departed from me.
13Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14He that taketh away mercy from his friend, forsaketh the fear of the Lord.
14Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15My brethren have passed by me, as the torrent that passeth swiftly in the valleys.
15Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16They that fear the hoary frost, the snow shall fall upon them.
16Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17At the time when they shall be scattered they shall perish: and after it groweth hot they shall be melted out of their place.
17V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18The paths of their steps are entangled: they shall walk in vain, and shall perish.
18Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19Consider the paths of Thema, the ways of Saba, and wait a little while.
19To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20They are confounded, because I have hoped: they are come also even unto me, and are covered with shame.
20Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21Now you are come: and now seeing my affliction you are afraid.
21Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
22Did I say: Bring to me, and give me of your substance?
22Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23Or deliver me from the hand of the enemy, and rescue me out of the hand of the mighty?
23Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24Teach me, and I will hold my peace: and if I have been ignorant in any thing, instruct me.
24Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25Why have you detracted the words of truth, whereas there is none of you that can reprove me?
25Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26You dress up speeches only to rebuke, and you utter words to the wind.
26Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27You rush in upon the fatherless, and you endeavour to overthrow your friend.
27Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28However finish what you have begun, give ear, and see whether I lie.
28A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29Answer, I beseech you, without contention: and speaking that which is just, judge ye.
29Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30And you shall not And iniquity in my tongue, neither shall folly sound in my mouth.
30A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.