約伯記 6
Chinese Union Version, punctuated (Traditional)
Kralice Bible (1613)
1約伯 回答說：
1Odpovídaje pak Job, řekl:
2惟願我的煩惱稱一稱， 我一切的災害放在天平裏；
2Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
3現今都比海沙更重， 所以我的言語急躁。
3Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4因全能者的箭射入我身； 其毒，我的靈喝盡了； 上帝的驚嚇擺陣攻擊我。
4Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
5野驢有草豈能叫喚？ 牛有料豈能吼叫？
5Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
6物淡而無鹽豈可吃嗎？ 蛋青有甚麼滋味呢？
6Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
7看為可厭的食物， 我心不肯挨近。
7Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
8惟願我得着所求的， 願上帝賜我所切望的；
8Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
9就是願上帝把我壓碎， 伸手將我剪除。
9Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10我因沒有違棄那聖者的言語， 就仍以此為安慰， 在不止息的痛苦中還可踴躍。
10Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
11我有甚麼氣力使我等候？ 我有甚麼結局使我忍耐？
11Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
12我的氣力豈是石頭的氣力？ 我的肉身豈是銅的呢？
12Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13在我豈不是毫無幫助嗎？ 智慧豈不是從我心中趕出淨盡嗎？
13Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14那將要灰心、離棄全能者、 不敬畏上帝的人， 他的朋友當以慈愛待他。
14Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15我的弟兄詭詐，好像溪水， 又像溪水流乾的河道。
15Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16這河因結冰發黑， 有雪藏在其中；
16Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17天氣漸暖就隨時消化， 日頭炎熱便從原處乾涸。
17V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18結伴的客旅 離棄大道 ， 順河偏行，到荒野之地死亡。
18Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19提瑪 結伴的客旅瞻望； 示巴 同夥的人等候。
19To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20他們因失了盼望就抱愧， 來到那裏便蒙羞。
20Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21現在你們正是這樣， 看見驚嚇的事便懼怕。
21Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
22我豈說：請你們供給我， 從你們的財物中送禮物給我？
22Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23豈說：拯救我脫離敵人的手嗎？ 救贖我脫離強暴人的手嗎？
23Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24請你們教導我，我便不作聲； 使我明白在何事上有錯。
24Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25正直的言語力量何其大！ 但你們責備是責備甚麼呢？
25Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26絕望人的講論既然如風， 你們還想要駁正言語嗎？
26Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27你們想為孤兒拈鬮， 以朋友當貨物。
27Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28現在請你們看看我， 我決不當面說謊。
28A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29請你們轉意，不要不公； 請再轉意，我的事有理。
29Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30我的舌上豈有不義嗎？ 我的口裏豈不辨奸惡嗎？
30A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.