Job 6
World English BibleTranslation
World English Bible
Kralice Bible (1613)
1Then Job answered,
1Odpovídaje pak Job, řekl:
2“Oh that my anguish were weighed, and all my calamity laid in the balances!
2Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
3For now it would be heavier than the sand of the seas, therefore my words have been rash.
3Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4For the arrows of the Almighty are within me. My spirit drinks up their poison. The terrors of God set themselves in array against me.
4Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
5Does the wild donkey bray when he has grass? Or does the ox low over his fodder?
5Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
6Can that which has no flavor be eaten without salt? Or is there any taste in the white of an egg?
6Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
7My soul refuses to touch them. They are as loathsome food to me.
7Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
8“Oh that I might have my request, that God would grant the thing that I long for,
8Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
9even that it would please God to crush me; that he would let loose his hand, and cut me off!
9Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10Let it still be my consolation, yes, let me exult in pain that doesn’t spare, that I have not denied the words of the Holy One.
10Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
11What is my strength, that I should wait? What is my end, that I should be patient?
11Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
12Is my strength the strength of stones? Or is my flesh of bronze?
12Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13Isn’t it that I have no help in me, that wisdom is driven away from me?
13Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14“To him who is ready to faint, kindness should be shown from his friend; even to him who forsakes the fear of the Almighty.
14Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15My brothers have dealt deceitfully as a brook, as the channel of brooks that pass away;
15Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16which are black by reason of the ice, in which the snow hides itself.
16Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17In the dry season, they vanish. When it is hot, they are consumed out of their place.
17V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18The caravans that travel beside them turn away. They go up into the waste, and perish.
18Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19The caravans of Tema looked. The companies of Sheba waited for them.
19To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20They were distressed because they were confident. They came there, and were confounded.
20Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21For now you are nothing. You see a terror, and are afraid.
21Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
22Did I ever say, ‘Give to me’? or, ‘Offer a present for me from your substance’?
22Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23or, ‘Deliver me from the adversary’s hand’? or, ‘Redeem me from the hand of the oppressors’?
23Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24“Teach me, and I will hold my peace. Cause me to understand my error.
24Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25How forcible are words of uprightness! But your reproof, what does it reprove?
25Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26Do you intend to reprove words, since the speeches of one who is desperate are as wind?
26Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27Yes, you would even cast lots for the fatherless, and make merchandise of your friend.
27Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28Now therefore be pleased to look at me, for surely I will not lie to your face.
28A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29Please return. Let there be no injustice. Yes, return again. My cause is righteous.
29Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30Is there injustice on my tongue? Can’t my taste discern mischievous things?
30A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.