Job 6
Reina-Valera 1909Translation
Reina-Valera 1909
Kralice Bible (1613)
1Y RESPONDIÓ Job y dijo:
1Odpovídaje pak Job, řekl:
2¡Oh si pesasen al justo mi queja y mi tormento, y se alzasen igualmente en balanza!
2Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
3Porque pesaría aquél más que la arena del mar: y por tanto mis palabras son cortadas.
3Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4Porque las saetas del Todopoderoso están en mí, cuyo veneno bebe mi espíritu; y terrores de Dios me combaten.
4Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
5¿Acaso gime el asno montés junto á la hierba? ¿muge el buey junto á su pasto?
5Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
6¿Comeráse lo desabrido sin sal? ¿ó habrá gusto en la clara del huevo?
6Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
7Las cosas que mi alma no quería tocar, por los dolores son mi comida.
7Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
8¡Quién me diera que viniese mi petición, y que Dios me otorgase lo que espero;
8Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
9Y que pluguiera á Dios quebrantarme; que soltara su mano, y me deshiciera!
9Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10Y sería aún mi consuelo, si me asaltase con dolor sin dar más tregua, que yo no he escondido las palabras del Santo.
10Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
11¿Cuál es mi fortaleza para esperar aún? ¿y cuál mi fin para dilatar mi vida?
11Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
12¿Es mi fortaleza la de las piedras? ¿ó mi carne, es de acero?
12Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13¿No me ayudo cuanto puedo, y el poder me falta del todo?
13Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14El atribulado es consolado de su compañero: mas hase abandonado el temor del Omnipotente.
14Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15Mis hermanos han mentido cual arroyo: pasáronse como corrientes impetuosas,
15Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16Que están escondidas por la helada, y encubiertas con nieve;
16Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17Que al tiempo del calor son deshechas, y en calentándose, desaparecen de su lugar;
17V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18Apártanse de la senda de su rumbo, van menguando y piérdense.
18Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19Miraron los caminantes de Temán, los caminantes de Saba esperaron en ellas:
19To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20Mas fueron avergonzados por su esperanza; porque vinieron hasta ellas, y halláronse confusos.
20Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21Ahora ciertamente como ellas sois vosotros: que habéis visto el tormento, y teméis.
21Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
22¿Os he dicho yo: Traedme, y pagad por mí de vuestra hacienda;
22Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23Y libradme de la mano del opresor, y redimidme del poder de los violentos?
23Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24Enseñadme, y yo callaré: y hacedme entender en qué he errado.
24Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25¡Cuán fuertes son las palabras de rectitud! Mas ¿qué reprende el que reprende de vosotros?
25Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26¿Pensáis censurar palabras, y los discursos de un desesperado, que son como el viento?
26Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27También os arrojáis sobre el huérfano, y hacéis hoyo delante de vuestro amigo.
27Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28Ahora pues, si queréis, mirad en mí, y ved si miento delante de vosotros.
28A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29Tornad ahora, y no haya iniquidad; volved aún á considerar mi justicia en esto.
29Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30¿Hay iniquidad en mi lengua? ¿no puede mi paladar discernir las cosas depravadas?
30A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.