Jó 6
Bíblia Portuguesa Mundial (Brazilian Portuguese)
Kralice Bible (1613)
1Então Jó respondeu:
1Odpovídaje pak Job, řekl:
2“Ah, se a minha angústia fosse pesada, e toda a minha calamidade colocada na balança!
2Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
3Pois agora seria mais pesada do que a areia dos mares; por isso as minhas palavras foram precipitadas.
3Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4Pois as flechas do Todo-Poderoso estão em mim. O meu espírito bebe o seu veneno. Os terrores de Deus se alinham contra mim.
4Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
5Por acaso o jumento selvagem zurra quando tem capim? Ou o boi muge sobre a sua forragem?
5Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
6Pode o que não tem sabor ser comido sem sal? Ou há algum gosto na clara do ovo?
6Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
7A minha alma se recusa a tocá-los. Eles são para mim como comida repugnante.
7Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
8“Ah, se eu pudesse ter o meu pedido atendido, que Deus me concedesse aquilo que eu tanto desejo;
8Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
9que fosse do agrado de Deus me esmagar; que ele soltasse a sua mão e me eliminasse!
9Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10Que isso ainda seja a minha consolação, sim, que eu exulte na dor que não poupa, de que não neguei as palavras do Santo.
10Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
11Qual é a minha força, para que eu espere? Qual é o meu fim, para que eu seja paciente?
11Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
12É a minha força a força das pedras? Ou é a minha carne de bronze?
12Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13Não é verdade que não há ajuda em mim, e que a sabedoria foi afastada de mim?
13Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14“Àquele que está prestes a desfalecer, o seu amigo deveria mostrar bondade; mesmo àquele que abandona o temor do Todo-Poderoso.
14Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15Meus irmãos agiram de forma enganosa como um riacho, como o leito dos riachos que desaparecem;
15Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16que ficam escuros por causa do gelo, nos quais a neve se esconde.
16Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17Na estação seca, eles desaparecem. Quando faz calor, eles são consumidos do seu lugar.
17V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18As caravanas que viajam ao lado deles se desviam. Elas sobem para o deserto, e perecem.
18Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19As caravanas de Tema olharam. As companhias de Sabá esperaram por eles.
19To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20Ficaram angustiados porque estavam confiantes. Chegaram lá, e ficaram confundidos.
20Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21Pois agora vocês não são nada. Vocês veem um terror, e ficam com medo.
21Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
22Por acaso eu disse alguma vez: ‘Deem-me algo’? ou: ‘Ofereçam-me um presente dos seus bens’?
22Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23ou: ‘Livrem-me da mão do adversário’? ou: ‘Resgatem-me da mão dos opressores’?
23Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24“Ensinem-me, e eu me calarei. Façam-me entender o meu erro.
24Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25Como são fortes as palavras de retidão! Mas a repreensão de vocês, o que ela repreende?
25Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26Vocês pretendem repreender palavras, sendo que os discursos de um desesperado são como o vento?
26Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27Sim, vocês até lançariam sortes sobre o órfão, e fariam comércio do seu amigo.
27Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28Agora, portanto, por favor, olhem para mim, pois certamente não mentirei na face de vocês.
28A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29Por favor, voltem atrás. Que não haja injustiça. Sim, voltem novamente. A minha causa é justa.
29Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30Há injustiça na minha língua? Não pode o meu paladar discernir coisas más?
30A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.