Jó 10
Bíblia Portuguesa Mundial (Brazilian Portuguese)
Kralice Bible (1613)
1“Minha alma está cansada da minha vida. Darei livre curso à minha queixa. Falarei na amargura da minha alma.
1Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
2Direi a Deus: ‘Não me condenes. Mostra-me por que contendes comigo.
2Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
3Parece-te bem que me oprimas, que desprezes a obra das tuas mãos, e sorrias para o conselho dos ímpios?
3Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
4Tens tu olhos de carne? Ou vês como o homem vê?
4Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
5São os teus dias como os dias dos mortais, ou os teus anos como os anos do homem,
5Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
6para que investigues a minha iniquidade, e procures o meu pecado?
6Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
7Embora saibas que não sou ímpio, não há ninguém que possa me livrar das tuas mãos.
7Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
8“‘Tuas mãos me formaram e me modelaram por completo; contudo, tu me destróis.
8Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
9Lembra-te, eu te peço, de que me moldaste como o barro. E agora me farás voltar ao pó?
9Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
10Não me derramaste como leite, e me coalhaste como queijo?
10Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
11Tu me vestiste de pele e carne, e me teceste com ossos e tendões.
11Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
12Tu me concedeste vida e amor leal. O teu cuidado preservou o meu espírito.
12Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
13Contudo, escondeste estas coisas no teu coração; eu sei que isto estava contigo:
13Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
14se eu pecar, tu me observas, e não me absolverás da minha iniquidade.
14Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
15Se eu for ímpio, ai de mim! Se eu for justo, ainda assim não levantarei a minha cabeça, estando farto de desonra, e consciente da minha aflição.
15Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
16Se a minha cabeça se erguer, tu me caças como a um leão; e de novo mostras o teu poder contra mim.
16Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
17Tu renovas as tuas testemunhas contra mim, e aumentas a tua indignação sobre mim. Mudanças e guerras me acompanham.
17Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
18“‘Por que, então, me tiraste do ventre? Quem dera eu tivesse expirado, e nenhum olho me tivesse visto.
18Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
19Eu deveria ter sido como se nunca tivesse existido; deveria ter sido levado do ventre para a sepultura.
19A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
20Não são poucos os meus dias? Para! Deixa-me em paz, para que eu encontre um pouco de conforto,
20Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
21antes que eu vá para o lugar de onde não voltarei, para a terra de escuridão e da sombra da morte;
21Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
22a terra escura como a meia-noite, da sombra da morte, sem ordem alguma, onde a luz é como a meia-noite.’”
22Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.