Job 10
Louis Segond 1910Translation
Louis Segond 1910
Kralice Bible (1613)
1Mon âme est dégoûtée de la vie! Je donnerai cours à ma plainte, Je parlerai dans l’amertume de mon âme.
1Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
2Je dis à Dieu: Ne me condamne pas! Fais-moi savoir pourquoi tu me prends à partie!
2Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
3Te paraît-il bien de maltraiter, De repousser l’ouvrage de tes mains, Et de faire briller ta faveur sur le conseil des méchants?
3Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
4As-tu des yeux de chair, Vois-tu comme voit un homme?
4Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
5Tes jours sont-ils comme les jours de l’homme, Et tes années comme ses années,
5Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
6Pour que tu recherches mon iniquité, Pour que tu t’enquières de mon péché,
6Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
7Sachant bien que je ne suis pas coupable, Et que nul ne peut me délivrer de ta main?
7Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
8Tes mains m’ont formé, elles m’ont créé, Elles m’ont fait tout entier… Et tu me détruirais!
8Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
9Souviens-toi que tu m’as façonné comme de l’argile; Voudrais-tu de nouveau me réduire en poussière?
9Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
10Ne m’as-tu pas coulé comme du lait? Ne m’as-tu pas caillé comme du fromage?
10Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
11Tu m’as revêtu de peau et de chair, Tu m’as tissé d’os et de nerfs;
11Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
12Tu m’as accordé ta grâce avec la vie, Tu m’as conservé par tes soins et sous ta garde.
12Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
13Voici néanmoins ce que tu cachais dans ton cœur, Voici, je le sais, ce que tu as résolu en toi-même.
13Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
14Si je pèche, tu m’observes, Tu ne pardonnes pas mon iniquité.
14Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
15Suis-je coupable, malheur à moi! Suis-je innocent, je n’ose lever la tête, Rassasié de honte et absorbé dans ma misère.
15Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
16Et si j’ose la lever, tu me poursuis comme un lion, Tu me frappes encore par des prodiges.
16Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
17Tu m’opposes de nouveaux témoins, Tu multiplies tes fureurs contre moi, Tu m’assailles d’une succession de calamités.
17Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
18Pourquoi m’as-tu fait sortir du sein de ma mère? Je serais mort, et aucun œil ne m’aurait vu;
18Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
19Je serais comme si je n’eusse pas existé, Et j’aurais passé du ventre de ma mère au sépulcre.
19A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
20Mes jours ne sont-ils pas en petit nombre? Qu’il me laisse, Qu’il se retire de moi, et que je respire un peu,
20Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
21Avant que je m’en aille, pour ne plus revenir, Dans le pays des ténèbres et de l’ombre de la mort,
21Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
22Pays d’une obscurité profonde, Où règnent l’ombre de la mort et la confusion, Et où la lumière est semblable aux ténèbres.
22Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.