Job 13
Louis Segond 1910Translation
Louis Segond 1910
Kralice Bible (1613)
1Voici, mon œil a vu tout cela, Mon oreille l’a entendu et y a pris garde.
1Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
2Ce que vous savez, je le sais aussi, Je ne vous suis point inférieur.
2Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
3Mais je veux parler au Tout-Puissant, Je veux plaider ma cause devant Dieu;
3Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
4Car vous, vous n’imaginez que des faussetés, Vous êtes tous des médecins de néant.
4Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
5Que n’avez-vous gardé le silence? Vous auriez passé pour avoir de la sagesse.
5Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
6Écoutez, je vous prie, ma défense, Et soyez attentifs à la réplique de mes lèvres.
6Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
7Direz-vous en faveur de Dieu ce qui est injuste, Et pour le soutenir alléguerez-vous des faussetés?
7Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
8Voulez-vous avoir égard à sa personne? Voulez-vous plaider pour Dieu?
8Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
9S’il vous sonde, vous approuvera-t-il? Ou le tromperez-vous comme on trompe un homme?
9Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
10Certainement il vous condamnera, Si vous n’agissez en secret que par égard pour sa personne.
10V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
11Sa majesté ne vous épouvantera-t-elle pas? Sa terreur ne tombera-t-elle pas sur vous?
11Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
12Vos sentences sont des sentences de cendre, Vos retranchements sont des retranchements de boue.
12Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
13Taisez-vous, laissez-moi, je veux parler! Il m’en arrivera ce qu’il pourra.
13Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
14Pourquoi saisirais-je ma chair entre les dents? J’exposerai plutôt ma vie.
14Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
15Voici, il me tuera; je n’ai rien à espérer; Mais devant lui je défendrai ma conduite.
15By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
16Cela même peut servir à mon salut, Car un impie n’ose paraître en sa présence.
16Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
17Écoutez, écoutez mes paroles, Prêtez l’oreille à ce que je vais dire.
17Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
18Me voici prêt à plaider ma cause; Je sais que j’ai raison.
18Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
19Quelqu’un disputera-t-il contre moi? Alors je me tais, et je veux mourir.
19Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
20Seulement, accorde-moi deux choses Et je ne me cacherai pas loin de ta face:
20Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
21Retire ta main de dessus moi, Et que tes terreurs ne me troublent plus.
21Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
22Puis appelle, et je répondrai, Ou si je parle, réponds-moi!
22Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
23Quel est le nombre de mes iniquités et de mes péchés? Fais-moi connaître mes transgressions et mes péchés.
23Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
24Pourquoi caches-tu ton visage, Et me prends-tu pour ton ennemi?
24Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
25Veux-tu frapper une feuille agitée? Veux-tu poursuivre une paille desséchée?
25Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
26Pourquoi m’infliger d’amères souffrances, Me punir pour des fautes de jeunesse?
26Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
27Pourquoi mettre mes pieds dans les ceps, Surveiller tous mes mouvements, Tracer une limite à mes pas,
27A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
28Quand mon corps tombe en pourriture, Comme un vêtement que dévore la teigne?
28Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.