Hiob 13
Lutherbibel 1912Translation
Lutherbibel 1912
Kralice Bible (1613)
1Siehe, das alles hat mein Auge gesehen und mein Ohr gehört, und ich habe es verstanden.
1Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
2Was ihr wißt, das weiß ich auch; und bin nicht geringer denn ihr.
2Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
3Doch wollte ich gern zu dem Allmächtigen reden und wollte gern mit Gott rechten.
3Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
4Aber ihr deutet's fälschlich und seid alle unnütze Ärzte.
4Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
5Wollte Gott, ihr schwieget, so wäret ihr weise.
5Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
6Höret doch meine Verantwortung und merket auf die Sache, davon ich rede!
6Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
7Wollt ihr Gott verteidigen mit Unrecht und für ihn List brauchen?
7Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
8Wollt ihr seine Person ansehen? Wollt ihr Gott vertreten?
8Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
9Wird's euch auch wohl gehen, wenn er euch richten wird? Meint ihr, daß ihr ihn täuschen werdet, wie man einen Menschen täuscht?
9Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
10Er wird euch strafen, wo ihr heimlich Person ansehet.
10V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
11Wird er euch nicht erschrecken, wenn er sich wird hervortun, und wird seine Furcht nicht über euch fallen?
11Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
12Eure Denksprüche sind Aschensprüche; eure Bollwerke werden wie Lehmhaufen sein.
12Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
13Schweiget mir, daß ich rede, es komme über mich, was da will.
13Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
14Was soll ich mein Fleisch mit meinen Zähnen davontragen und meine Seele in meine Hände legen?
14Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
15Siehe, er wird mich doch erwürgen, und ich habe nichts zu hoffen; doch will ich meine Wege vor ihm verantworten.
15By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
16Er wird ja mein Heil sein; denn es kommt kein Heuchler vor ihn.
16Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
17Höret meine Rede, und meine Auslegung gehe ein zu euren Ohren.
17Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
18Siehe, ich bin zum Rechtsstreit gerüstet; ich weiß, daß ich recht behalten werde.
18Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
19Wer ist, der mit mir rechten könnte? Denn dann wollte ich schweigen und verscheiden.
19Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
20Zweierlei tue mir nur nicht, so will ich mich vor dir nicht verbergen:
20Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
21laß deine Hand fern von mir sein, und dein Schrecken erschrecke mich nicht!
21Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
22Dann rufe, ich will antworten, oder ich will reden, antworte du mir!
22Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
23Wie viel ist meiner Missetaten und Sünden? Laß mich wissen meine Übertretung und Sünde.
23Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
24Warum verbirgst du dein Antlitz und hältst mich für deinen Feind?
24Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
25Willst du wider ein fliegend Blatt so ernst sein und einen dürren Halm verfolgen?
25Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
26Denn du schreibst mir Betrübnis an und willst über mich bringen die Sünden meiner Jugend.
26Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
27Du hast meinen Fuß in den Stock gelegt und hast acht auf alle meine Pfade und siehst auf die Fußtapfen meiner Füße,
27A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
28der ich doch wie Moder vergehe und wie ein Kleid, das die Motten fressen.
28Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.