Hiob 9
Lutherbibel 1912Translation
Lutherbibel 1912
Kralice Bible (1613)
1Hiob antwortete und sprach:
1Odpověděv pak Job, řekl:
2Ja, ich weiß gar wohl, daß es also ist und daß ein Mensch nicht recht behalten mag gegen Gott.
2I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3Hat er Lust, mit ihm zu hadern, so kann er ihm auf tausend nicht eins antworten.
3A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4Er ist weise und mächtig; wem ist's je gelungen, der sich wider ihn gelegt hat?
4Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5Er versetzt Berge, ehe sie es innewerden, die er in seinem Zorn umkehrt.
5On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6Er bewegt die Erde aus ihrem Ort, daß ihre Pfeiler zittern.
6On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7Er spricht zur Sonne, so geht sie nicht auf, und versiegelt die Sterne.
7On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8Er breitet den Himmel aus allein und geht auf den Wogen des Meeres.
8On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9Er macht den Wagen am Himmel und Orion und die Plejaden und die Sterne gegen Mittag.
9On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10Er tut große Dinge, die nicht zu erforschen sind, und Wunder, deren keine Zahl ist.
10On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11Siehe, er geht an mir vorüber, ehe ich's gewahr werde, und wandelt vorbei, ehe ich's merke.
11Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12Siehe, wenn er hinreißt, wer will ihm wehren? Wer will zu ihm sagen: Was machst du?
12Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13Er ist Gott; seinen Zorn kann niemand stillen; unter ihn mußten sich beugen die Helfer Rahabs.
13Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14Wie sollte ich denn ihm antworten und Worte finden gegen ihn?
14Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15Wenn ich auch recht habe, kann ich ihm dennoch nicht antworten, sondern ich müßte um mein Recht flehen.
15Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16Wenn ich ihn schon anrufe, und er mir antwortet, so glaube ich doch nicht, daß er meine Stimme höre.
16Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17Denn er fährt über mich mit Ungestüm und macht mir Wunden viel ohne Ursache.
17Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18Er läßt meinen Geist sich nicht erquicken, sondern macht mich voll Betrübnis.
18Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19Will man Macht, so ist er zu mächtig; will man Recht, wer will mein Zeuge sein?
19Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20Sage ich, daß ich gerecht bin, so verdammt er mich doch; bin ich Unschuldig, so macht er mich doch zu Unrecht.
20Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21Ich bin unschuldig! ich frage nicht nach meiner Seele, begehre keines Lebens mehr.
21Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22Es ist eins, darum sage ich: Er bringt um beide, den Frommen und den Gottlosen.
22Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23Wenn er anhebt zu geißeln, so dringt er alsbald zum Tod und spottet der Anfechtung der Unschuldigen.
23Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24Das Land aber wird gegeben unter die Hand der Gottlosen, und der Richter Antlitz verhüllt er. Ist's nicht also, wer anders sollte es tun?
24Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25Meine Tage sind schneller gewesen denn ein Läufer; sie sind geflohen und haben nichts Gutes erlebt.
25Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26Sie sind dahingefahren wie die Rohrschiffe, wie ein Adler fliegt zur Speise.
26Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27Wenn ich gedenke: Ich will meiner Klage vergessen und meine Gebärde lassen fahren und mich erquicken,
27Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28so fürchte ich alle meine Schmerzen, weil ich weiß, daß du mich nicht unschuldig sein lässest.
28Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29Ich muß ja doch ein Gottloser sein; warum mühe ich mich denn so vergeblich?
29Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30Wenn ich mich gleich mit Schneewasser wüsche und reinigte mein Hände mit Lauge,
30Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31so wirst du mich doch tauchen in Kot, und so werden mir meine Kleider greulich anstehen.
31Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32Denn er ist nicht meinesgleichen, dem ich antworten könnte, daß wir vor Gericht miteinander kämen.
32Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33Es ist zwischen uns kein Schiedsmann, der seine Hand auf uns beide lege.
33Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34Er nehme von mir seine Rute und lasse seinen Schrecken von mir,
34Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35daß ich möge reden und mich nicht vor ihm fürchten dürfe; denn ich weiß, daß ich kein solcher bin.
35Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.