Hiob 34
Lutherbibel 1912Translation
Lutherbibel 1912
Kralice Bible (1613)
1Und es hob an Elihu und sprach:
1Ještě mluvil Elihu, a řekl:
2Hört, ihr Weisen, meine Rede, und ihr Verständigen, merkt auf mich!
2Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
3Denn das Ohr prüft die Rede, und der Mund schmeckt die Speise.
3Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
4Laßt uns ein Urteil finden, daß wir erkennen unter uns, was gut sei.
4Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
5Denn Hiob hat gesagt: “Ich bin gerecht, und Gott weigert mir mein Recht;
5Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
6ich muß lügen, ob ich wohl recht habe, und bin gequält von meinen Pfeilen, ob ich wohl nichts verschuldet habe.”
6Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
7Wer ist ein solcher Hiob, der da Spötterei trinkt wie Wasser
7Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
8und auf dem Wege geht mit den Übeltätern und wandelt mit gottlosen Leuten?
8A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
9Denn er hat gesagt: “Wenn jemand schon fromm ist, so gilt er doch nichts bei Gott.”
9Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
10Darum hört mir zu, ihr weisen Leute: Es sei ferne, daß Gott sollte gottlos handeln und der Allmächtige ungerecht;
10A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
11sondern er vergilt dem Menschen, darnach er verdient hat, und trifft einen jeglichen nach seinem Tun.
11Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
12Ohne zweifel, Gott verdammt niemand mit Unrecht, und der Allmächtige beugt das Recht nicht.
12A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
13Wer hat, was auf Erden ist, verordnet, und wer hat den ganzen Erdboden gesetzt?
13Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
14So er nun an sich dächte, seinen Geist und Odem an sich zöge,
14Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
15so würde alles Fleisch miteinander vergehen, und der Mensch würde wieder zu Staub werden.
15Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
16Hast du nun Verstand, so höre das und merke auf die Stimme meiner Reden.
16Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
17Kann auch, der das Recht haßt regieren? Oder willst du den, der gerecht und mächtig ist, verdammen?
17Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Èili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
18Sollte einer zum König sagen: “Du heilloser Mann!” und zu den Fürsten: “Ihr Gottlosen!”?
18Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
19Und er sieht nicht an die Person der Fürsten und kennt den Herrlichen nicht mehr als den Armen; denn sie sind alle seiner Hände Werk.
19Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
20Plötzlich müssen die Leute sterben und zu Mitternacht erschrecken und vergehen; die Mächtigen werden weggenommen nicht durch Menschenhand.
20V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
21Denn seine Augen sehen auf eines jeglichen Wege, und er schaut alle ihre Gänge.
21Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
22Es ist keine Finsternis noch Dunkel, daß sich da möchten verbergen die Übeltäter.
22Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
23Denn er darf auf den Menschen nicht erst lange achten, daß er vor Gott ins Gericht komme.
23Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
24Er bringt die Stolzen um, ohne erst zu forschen, und stellt andere an ihre Statt:
24Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
25darum daß er kennt ihre Werke und kehrt sie um des Nachts, daß sie zerschlagen werden.
25Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
26Er straft sie ab wie die Gottlosen an einem Ort, da man es sieht:
26Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
27darum daß sie von ihm weggewichen sind und verstanden seiner Wege keinen,
27Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
28daß das Schreien der Armen mußte vor ihn kommen und er das Schreien der Elenden hörte.
28Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
29Wenn er Frieden gibt, wer will verdammen? und wenn er das Antlitz verbirgt, wer will ihn schauen unter den Völkern und Leuten allzumal?
29(Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
30Denn er läßt nicht über sie regieren einen Heuchler, das Volk zu drängen.
30Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
31Denn zu Gott muß man sagen: “Ich habe gebüßt, ich will nicht übel tun.
31Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
32Habe ich's nicht getroffen, so lehre du mich's besser; habe ich Unrecht gehandelt, ich will's nicht mehr tun.”
32Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
33Soll er nach deinem Sinn vergelten? Denn du verwirfst alles; du hast zu wählen, und nicht ich. Weißt du nun was, so sage an.
33Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
34Verständige Leute werden zu mir sagen und ein weiser Mann, der mir zuhört:
34Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
35“Hiob redet mit Unverstand, und seine Worte sind nicht klug.”
35Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
36O, daß Hiob versucht würde bis ans Ende! darum daß er sich zu ungerechten Leuten kehrt.
36Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
37Denn er hat über seine Sünde noch gelästert; er treibt Spott unter uns und macht seiner Reden viel wider Gott.
37Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.