Hiob 12
Lutherbibel 1912Translation
Lutherbibel 1912
Kralice Bible (1613)
1Da antwortete Hiob und sprach:
1Odpověděv pak Job, řekl:
2Ja, ihr seid die Leute, mit euch wird die Weisheit sterben!
2V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
3Ich habe so wohl ein Herz als ihr und bin nicht geringer denn ihr; und wer ist, der solches nicht wisse?
3I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
4Ich muß von meinem Nächsten verlacht sein, der ich Gott anrief, und er erhörte mich. Der Gerechte und Fromme muß verlacht sein
4Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
5und ist ein verachtet Lichtlein vor den Gedanken der Stolzen, steht aber, daß sie sich daran ärgern.
5Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
6Der Verstörer Hütten haben die Fülle, und Ruhe haben, die wider Gott toben, die ihren Gott in der Faust führen.
6Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
7Frage doch das Vieh, das wird dich's lehren und die Vögel unter dem Himmel, die werden dir's sagen;
7Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
8oder rede mit der Erde, die wird dich's lehren, und die Fische im Meer werden dir's erzählen.
8Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
9Wer erkennte nicht an dem allem, daß des HERRN Hand solches gemacht hat?
9Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
10daß in seiner Hand ist die Seele alles dessen, was da lebt, und der Geist des Fleisches aller Menschen?
10V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
11Prüft nicht das Ohr die Rede? und der Mund schmeckt die Speise?
11Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
12Ja, “bei den Großvätern ist die Weisheit, und der Verstand bei den Alten”.
12Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
13Bei ihm ist Weisheit und Gewalt, Rat und Verstand.
13Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
14Siehe, wenn er zerbricht, so hilft kein Bauen; wenn er jemand einschließt, kann niemand aufmachen.
14Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
15Siehe, wenn er das Wasser verschließt, so wird alles dürr; und wenn er's ausläßt, so kehrt es das Land um.
15Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
16Er ist stark und führt es aus. Sein ist, der da irrt und der da verführt.
16U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
17Er führt die Klugen wie einen Raub und macht die Richter toll.
17On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
18Er löst auf der Könige Zwang und bindet mit einem Gurt ihre Lenden.
18Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
19Er führt die Priester wie einen Raub und bringt zu Fall die Festen.
19On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
20Er entzieht die Sprache den Bewährten und nimmt weg den Verstand der Alten.
20On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
21Er schüttet Verachtung auf die Fürsten und macht den Gürtel der Gewaltigen los.
21On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
22Er öffnet die finsteren Gründe und bringt heraus das Dunkel an das Licht.
22On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
23Er macht etliche zu großem Volk und bringt sie wieder um. Er breitet ein Volk aus und treibt es wieder weg.
23On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
24Er nimmt weg den Mut der Obersten des Volkes im Lande und macht sie irre auf einem Umwege, da kein Weg ist,
24On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
25daß sie in Finsternis tappen ohne Licht; und macht sie irre wie die Trunkenen.
25Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.