Hiob 21
Lutherbibel 1912Translation
Lutherbibel 1912
Kralice Bible (1613)
1Hiob antwortete und sprach:
1A odpovídaje Job, řekl:
2Hört doch meiner Rede zu und laßt mir das anstatt eurer Tröstungen sein!
2Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
3Vertragt mich, daß ich auch rede, und spottet darnach mein!
3Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
4Handle ich denn mit einem Menschen? oder warum sollte ich ungeduldig sein?
4Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
5Kehrt euch her zu mir; ihr werdet erstarren und die Hand auf den Mund legen müssen.
5Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
6Wenn ich daran denke, so erschrecke ich, und Zittern kommt mein Fleisch an.
6Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
7Warum leben denn die Gottlosen, werden alt und nehmen zu an Gütern?
7Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
8Ihr Same ist sicher um sie her, und ihre Nachkömmlinge sind bei ihnen.
8Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
9Ihr Haus hat Frieden vor der Furcht, und Gottes Rute ist nicht über ihnen.
9Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
10Seinen Stier läßt man zu, und es mißrät ihm nicht; seine Kuh kalbt und ist nicht unfruchtbar.
10Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
11Ihre jungen Kinder lassen sie ausgehen wie eine Herde, und ihre Knaben hüpfen.
11Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
12Sie jauchzen mit Pauken und Harfen und sind fröhlich mit Flöten.
12Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
13Sie werden alt bei guten Tagen und erschrecken kaum einen Augenblick vor dem Tode,
13Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.
14die doch sagen zu Gott: “Hebe dich von uns, wir wollen von deinen Wegen nicht wissen!
14Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
15Wer ist der Allmächtige, daß wir ihm dienen sollten? oder was sind wir gebessert, so wir ihn anrufen?”
15Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
16“Aber siehe, ihr Glück steht nicht in ihren Händen; darum soll der Gottlosen Sinn ferne von mir sein.”
16Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
17Wie oft geschieht's denn, daß die Leuchte der Gottlosen verlischt und ihr Unglück über sie kommt? daß er Herzeleid über sie austeilt in seinem Zorn?
17Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
18daß sie werden wie Stoppeln vor dem Winde und wie Spreu, die der Sturmwind wegführt?
18Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
19“Gott spart desselben Unglück auf seine Kinder”. Er vergelte es ihm selbst, daß er's innewerde.
19Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
20Seine Augen mögen sein Verderben sehen, und vom Grimm des Allmächtigen möge er trinken.
20A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
21Denn was ist ihm gelegen an seinem Hause nach ihm, wenn die Zahl seiner Monden ihm zugeteilt ist?
21O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
22Wer will Gott lehren, der auch die Hohen richtet?
22Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
23Dieser stirbt frisch und gesund in allem Reichtum und voller Genüge,
23Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
24sein Melkfaß ist voll Milch, und seine Gebeine werden gemästet mit Mark;
24Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
25jener aber stirbt mit betrübter Seele und hat nie mit Freuden gegessen;
25Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
26und liegen gleich miteinander in der Erde, und Würmer decken sie zu.
26Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
27Siehe, ich kenne eure Gedanken wohl und euer frevles Vornehmen gegen mich.
27Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
28Denn ihr sprecht: “Wo ist das Haus des Fürsten? und wo ist die Hütte, da die Gottlosen wohnten?”
28Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
29Habt ihr denn die Wanderer nicht befragt und nicht gemerkt ihre Zeugnisse?
29Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
30Denn der Böse wird erhalten am Tage des Verderbens, und am Tage des Grimms bleibt er.
30Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
31Wer will ihm ins Angesicht sagen, was er verdient? wer will ihm vergelten, was er tut?
31Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
32Und er wird zu Grabe geleitet und hält Wache auf seinem Hügel.
32A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
33Süß sind ihm die Schollen des Tales, und alle Menschen ziehen ihm nach; und derer, die ihm vorangegangen sind, ist keine Zahl.
33Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
34Wie tröstet ihr mich so vergeblich, und eure Antworten finden sich unrecht!
34Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.