Jó 21
Bíblia Portuguesa Mundial (Brazilian Portuguese)
Kralice Bible (1613)
1Então Jó respondeu:
1A odpovídaje Job, řekl:
2“Ouçam com atenção as minhas palavras. Que isto lhes sirva de consolação.
2Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
3Permitam-me, e eu também falarei. Depois que eu tiver falado, continuem a zombar.
3Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
4Quanto a mim, acaso é a um homem que faço a minha queixa? Por que eu não ficaria impaciente?
4Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
5Olhem para mim, e fiquem espantados. Ponham a mão sobre a boca.
5Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
6Quando me lembro disso, fico perturbado. O horror toma conta da minha carne.
6Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
7“Por que os ímpios continuam vivos, envelhecem e ainda crescem em poder?
7Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
8Seus filhos se estabelecem com eles à sua vista, e os seus descendentes diante dos seus olhos.
8Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
9Suas casas estão seguras e livres do medo; e a vara de Deus não está sobre eles.
9Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
10Seus touros procriam sem falhar. Suas vacas dão cria, e não abortam.
10Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
11Eles deixam sair os seus pequeninos como um rebanho. Seus filhos dançam.
11Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
12Eles cantam ao som do tamborim e da harpa, e se alegram ao som da flauta.
12Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
13Eles passam os seus dias em prosperidade. Em um instante descem ao Seol.
13Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.
14Eles dizem a Deus: ‘Afasta-te de nós, pois não queremos conhecer os teus caminhos.
14Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
15Quem é o Todo-Poderoso, para que o sirvamos? Que proveito teríamos, se orássemos a ele?’
15Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
16Eis que a prosperidade deles não está em suas próprias mãos. O conselho dos ímpios está longe de mim.
16Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
17“Quantas vezes a lâmpada dos ímpios se apaga, ou a calamidade cai sobre eles, ou Deus lhes reparte dores em sua ira?
17Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
18Quantas vezes eles são como a palha diante do vento, como o restolho que a tempestade leva embora?
18Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
19Vocês dizem: ‘Deus guarda o castigo da iniquidade para os filhos dele.’ Que Ele retribua a ele mesmo, para que o sinta.
19Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
20Que os seus próprios olhos vejam a sua destruição. Que ele beba da ira do Todo-Poderoso.
20A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
21Pois, que se importa ele com a sua casa depois de si, quando o número dos seus meses for cortado?
21O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
22“Acaso alguém ensinará conhecimento a Deus, visto que ele julga os que estão nas alturas?
22Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
23Um morre em seu pleno vigor, estando totalmente tranquilo e em paz.
23Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
24Seus baldes estão cheios de leite. A medula dos seus ossos está umedecida.
24Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
25Outro morre em amargura de alma, e nunca prova o que é bom.
25Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
26Ambos se deitam no pó, e os vermes os cobrem.
26Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
27“Eis que eu conheço os pensamentos de vocês, os planos com os quais vocês me fariam injustiça.
27Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
28Pois vocês dizem: ‘Onde está a casa do príncipe? Onde está a tenda em que os ímpios habitavam?’
28Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
29Vocês não perguntaram aos viajantes? Não conhecem as suas evidências,
29Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
30de que o homem mau é preservado no dia da calamidade, de que eles são conduzidos a salvo no dia da ira?
30Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
31Quem denunciará o seu caminho na sua face? Quem lhe retribuirá pelo que ele fez?
31Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
32Contudo, ele será levado para a sepultura. E manterão vigília sobre o seu túmulo.
32A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
33Os torrões do vale lhe serão doces. Todos os homens o seguirão, assim como foram inumeráveis os que o precederam.
33Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
34Como, pois, vocês podem me consolar com tolices, visto que nas suas respostas só resta falsidade?”
34Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.