Jó 30
Bíblia Portuguesa Mundial (Brazilian Portuguese)
Kralice Bible (1613)
1“Mas agora os que são mais jovens do que eu zombam de mim, cujos pais eu considerava indignos de colocar com os cães do meu rebanho.
1Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
2De que me serve a força das suas mãos, homens em quem o vigor da idade pereceu?
2Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
3Eles estão abatidos pela miséria e pela fome. Eles roem a terra seca, na escuridão da ruína e da desolação.
3Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
4Eles colhem ervas salgadas junto aos arbustos. As raízes da giesta são a sua comida.
4Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
5Eles são expulsos do meio dos homens. Gritam atrás deles como atrás de um ladrão,
5Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
6de modo que vivem em vales assustadores, e em buracos da terra e das rochas.
6Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
7Eles zurram entre os arbustos. Eles se reúnem debaixo das urtigas.
7V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
8Eles são filhos de insensatos, sim, filhos de homens perversos. Eles foram expulsos da terra a chicotadas.
8Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
9“Agora eu me tornei a canção deles. Sim, sou um provérbio para eles.
9Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
10Eles me abominam, mantêm-se afastados de mim, e não hesitam em cuspir no meu rosto.
10V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
11Pois ele desatou a sua corda, e me afligiu; e eles lançaram fora o freio diante de mim.
11Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
12À minha direita levanta-se a ralé. Eles empurram os meus pés. Eles constroem seus caminhos de destruição contra mim.
12Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
13Eles arruínam o meu caminho. Eles promovem a minha destruição sem a ajuda de ninguém.
13Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
14Como por uma larga brecha eles vêm. Eles rolam para dentro em meio à ruína.
14Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
15Terrores se voltaram contra mim. Eles perseguem a minha honra como o vento. O meu bem-estar passou como uma nuvem.
15Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
16“Agora a minha alma se derrama dentro de mim. Dias de aflição se apoderaram de mim.
16A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
17Durante a noite os meus ossos são perfurados em mim, e as dores que me roem não descansam.
17Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
18A minha roupa está desfigurada por grande força. Ela me aperta como a gola da minha túnica.
18Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
19Ele me lançou na lama. Eu me tornei como pó e cinza.
19Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
20Eu clamo a ti, e tu não me respondes. Eu me levanto, e tu ficas olhando para mim.
20Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
21Tu te tornaste cruel para comigo. Com a força da tua mão tu me persegues.
21Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
22Tu me levantas ao vento, e me arrastas com ele. Tu me dissolves na tempestade.
22Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
23Pois eu sei que tu me levarás à morte, à casa destinada a todos os viventes.
23Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
24“Contudo, não estende a mão aquele que está caindo? Ou na sua calamidade não clama por socorro?
24Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
25Não chorei eu por aquele que estava em apuros? Não se entristeceu a minha alma pelo necessitado?
25Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
26Quando eu esperava o bem, então veio o mal. Quando eu aguardava a luz, veio a escuridão.
26Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
27O meu coração está perturbado, e não descansa. Dias de aflição vieram sobre mim.
27Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
28Eu ando de luto, sem o sol. Eu me levanto na congregação, e clamo por socorro.
28Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
29Eu sou irmão dos chacais, e companheiro dos avestruzes.
29Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
30A minha pele escurece e cai de mim. Os meus ossos estão queimados pelo calor.
30Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
31Por isso a minha harpa se tornou em lamento, e a minha flauta na voz dos que choram.
31A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.