Jó 24
Bíblia Portuguesa Mundial (Brazilian Portuguese)
Kralice Bible (1613)
1“Por que os tempos não são reservados pelo Todo-Poderoso? Por que aqueles que o conhecem não veem os seus dias?
1Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
2Há pessoas que removem os marcos de divisa. Eles roubam rebanhos com violência, e os apascentam.
2Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
3Eles levam embora o jumento do órfão, e tomam o boi da viúva como penhor.
3Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
4Eles desviam os necessitados do caminho. Todos os pobres da terra se escondem.
4Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
5Eis que, como jumentos selvagens no deserto, eles saem para o seu trabalho, buscando diligentemente por comida. O ermo lhes dá pão para os seus filhos.
5Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
6Eles cortam a sua comida no campo. Eles respigam a vinha dos ímpios.
6Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
7Eles passam a noite nus, sem roupas, e não têm coberta no frio.
7Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
8Eles se molham com as chuvas das montanhas, e abraçam a rocha por falta de abrigo.
8A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
9Há os que arrancam o órfão do peito, e tomam penhor do pobre,
9Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
10de modo que andam nus, sem roupas. Mesmo famintos, carregam os feixes.
10Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
11Eles fazem azeite dentro dos muros desses homens. Eles pisam nos lagares, e passam sede.
11Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
12De dentro da cidade populosa, os homens gemem. A alma dos feridos clama, contudo, Deus não leva em conta a insensatez.
12Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
13“Estes são dos que se rebelam contra a luz. Eles não conhecem os seus caminhos, nem permanecem nas suas veredas.
13Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
14O assassino se levanta com a luz. Ele mata o pobre e o necessitado. De noite ele é como um ladrão.
14Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
15O olho do adúltero também aguarda o crepúsculo, dizendo: ‘Nenhum olho me verá.’ Ele disfarça o seu rosto.
15Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
16No escuro eles arrombam as casas. Eles se trancam durante o dia. Eles não conhecem a luz.
16Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
17Pois a manhã é para todos eles como densas trevas, pois eles conhecem os terrores das densas trevas.
17Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
18“Eles são espuma na superfície das águas. A porção deles é amaldiçoada na terra. Eles não se voltam para o caminho das vinhas.
18Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
19A seca e o calor consomem as águas da neve, assim faz o Seol aos que pecaram.
19Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili.
20O ventre se esquecerá dele. O verme se alimentará docemente dele. Ele não será mais lembrado. A injustiça será quebrada como uma árvore.
20Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
21Ele devora a estéril que não dá à luz. Ele não mostra bondade para com a viúva.
21Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
22Contudo, Deus preserva os poderosos com o seu poder. Levanta-se aquele que não tem garantia de vida.
22Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
23Deus lhes dá segurança, e eles descansam nela. Os olhos dele estão sobre os caminhos deles.
23Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
24Eles são exaltados; mas um pouco de tempo, e já não existem. Sim, eles são abatidos, são tirados do caminho como todos os outros, e são cortados como as pontas das espigas de grãos.
24Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
25Se não é assim agora, quem provará que sou mentiroso, e reduzirá a nada o meu discurso?”
25Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.