Jó 29
Bíblia Portuguesa Mundial (Brazilian Portuguese)
Kralice Bible (1613)
1Jó retomou o seu discurso e disse:
1Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
2“Ah, quem me dera ser como nos meses passados, como nos dias em que Deus me guardava;
2Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
3quando a sua lâmpada brilhava sobre a minha cabeça, e pela sua luz eu caminhava pelas trevas;
3Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
4como eu era no meu vigor, quando a amizade de Deus estava na minha tenda,
4Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
5quando o Todo-Poderoso ainda estava comigo, e os meus filhos estavam ao meu redor,
5Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
6quando os meus passos eram lavados com manteiga, e a rocha me derramava correntes de azeite,
6Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
7quando eu saía para a porta da cidade, quando eu preparava o meu assento na praça.
7Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
8Os jovens me viam e se escondiam. Os idosos se levantavam e ficavam de pé.
8Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
9Os príncipes se abstinham de falar, e punham a mão sobre a boca.
9Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
10A voz dos nobres se calava, e a sua língua se apegava ao céu da boca.
10Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
11Pois quando o ouvido me ouvia, ele me abençoava, e quando o olho me via, ele me aprovava,
11Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
12porque eu livrava o pobre que clamava, e também o órfão, que não tinha quem o ajudasse.
12Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
13A bênção daquele que estava prestes a perecer vinha sobre mim, e eu fazia o coração da viúva cantar de alegria.
13Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
14Eu me vestia de retidão, e ela me cobria. A minha justiça era como um manto e um diadema.
14V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
15Eu era olhos para o cego, e pés para o coxo.
15Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
16Eu era um pai para os necessitados. Eu investigava a causa daquele que eu não conhecia.
16Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
17Eu quebrava os queixos do injusto e arrancava a presa dos seus dentes.
17A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
18Então eu dizia: 'Morrerei na minha própria casa, contarei os meus dias como a areia.
18A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
19A minha raiz se estende até as águas. O orvalho repousa a noite toda sobre o meu ramo.
19Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
20A minha glória é renovada em mim. O meu arco se renova na minha mão.'
20Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
21“Os homens me ouviam, esperavam, e guardavam silêncio para ouvir o meu conselho.
21Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
22Depois das minhas palavras, eles não falavam mais. O meu discurso caía sobre eles.
22Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
23Eles esperavam por mim como pela chuva. Suas bocas bebiam como da chuva de primavera.
23Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
24Eu sorria para eles quando não tinham confiança. Eles não rejeitavam a luz do meu rosto.
24Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
25Eu escolhia o caminho deles, e me assentava como chefe. Eu vivia como um rei no exército, como quem consola os enlutados.
25Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.