Јов 29
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1Још настави Јов беседу своју и рече:
1Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
2О да бих био као пређашњих месеца, као оних дана кад ме Бог чуваше,
2Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
3Кад светљаше свећом својом над главом мојом, и при виделу Његовом хођах по мраку,
3Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
4Како бејах за младости своје, кад тајна Божија беше у шатору мом,
4Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
5Кад још беше Свемогући са мном, и деца моја око мене,
5Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
6Кад се траг мој обливаше маслом, и стена ми точаше уље потоцима,
6Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
7Кад излажах на врата кроз град, и на улици намештах себи столицу:
7Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
8Младићи видећи ме уклањаху се, а старци устајаху и стајаху,
8Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
9Кнезови престајаху говорити и метаху руку на уста своја,
9Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
10Управитељи устезаху глас свој и језик им пријањаше за грло.
10Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
11Јер које ме ухо чујаше, називаше ме блаженим; и које ме око виђаше, сведочаше ми
11Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
12Да избављам сиромаха који виче, и сироту и који нема никог да му помогне;
12Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
13Благослов оног који пропадаше долажаше на ме, и удовици срце распевах;
13Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
14У правду се облачих и она ми беше одело, као плашт и као венац беше ми суд мој.
14V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
15Око бејах слепом и нога хромом.
15Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
16Отац бејах убогима, и разбирах за распру за коју не знах.
16Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
17И разбијах кутњаке неправеднику, и из зуба му истрзах грабеж.
17A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
18Зато говорах: У свом ћу гнезду умрети, и биће ми дана као песка.
18A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
19Корен мој пружаше се крај воде, роса биваше по сву ноћ на мојим гранама.
19Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
20Слава моја подмлађиваше се у мене, и лук мој у руци мојој понављаше се.
20Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
21Слушаху ме и чекаху, и ћутаху на мој савет.
21Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
22После мојих речи нико не проговараше, тако их натапаше беседа моја.
22Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
23Јер ме чекаху као дажд, и уста своја отвараху као на позни дажд.
23Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
24Кад бих се насмејао на њих, не вероваху, и сјајност лица мог не разгоњаху.
24Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
25Кад бих отишао к њима, седах у зачеље, и бејах као цар у војсци, кад теши жалосне.
25Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.