Јов 21
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1А Јов одговори и рече:
1A odpovídaje Job, řekl:
2Слушајте добро речи моје, и то ће ми бити од вас утеха.
2Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
3Потрпите ме да ја говорим, а кад изговорим, подсмевајте ми се.
3Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
4Еда ли се ја човеку тужим? И како не би био жалостан дух мој?
4Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
5Погледајте на ме, и дивите се, и метните руку на уста.
5Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
6Ја кад помислим, страх ме је, и гроза подузима тело моје.
6Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
7Зашто безбожници живе? Старе? И богате се?
7Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
8Семе њихово стоји тврдо пред њима заједно с њима, и натражје њихово пред њиховим очима.
8Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
9Куће су њихове на миру без страха, и прут Божји није над њима.
9Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
10Бикови њихови скачу, и не промашују; краве њихове теле се, и не јалове се.
10Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
11Испуштају као стадо децу своју, и синови њихови поскакују.
11Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
12Подвикују уз бубањ и уз гусле, веселе се уза свиралу.
12Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
13Проводе у добру дане своје, и за час силазе у гроб.
13Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.
14А Богу кажу: Иди од нас, јер нећемо да знамо за путеве твоје.
14Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
15Шта је свемогући да му служимо? И каква нам је корист, да му се молимо?
15Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
16Гле, добро њихово није у њиховој руци; намера безбожничка далеко је од мене.
16Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
17Колико се пута гаси жижак безбожнички и долази им погибао, дели им муке у делу свом Бог?
17Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
18Бивају као плева на ветру, као прах који разноси вихор?
18Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
19Чува ли Бог синовима његовим погибао њихову, плаћа им да осете?
19Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
20Виде ли својим очима погибао своју, и пију ли гнев Свемогућег?
20A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
21Јер шта је њима стало до куће њихове након њих, кад се број месеца њихових прекрати?
21O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
22Еда ли ће Бога ко учити мудрости, који суди високима?
22Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
23Један умире у потпуној сили својој, у миру и у срећи.
23Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
24Музилице су му пуне млека, и кости су му влажне од мождина.
24Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
25А други умире ојађене душе, који није уживао добра.
25Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
26Обојица леже у праху, и црви их покривају.
26Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
27Ето, знам ваше мисли и судове, којима ми чините криво.
27Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
28Јер говорите: Где је кућа силног, и где је шатор у коме наставају безбожници?
28Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
29Нисте ли никад питали путника? И шта вам казаше нећете да знате,
29Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
30Да се на дан погибли оставља задац, кад се пусти гнев.
30Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
31Ко ће га укорити у очи за живот његов? И ко ће му вратити шта је учинио?
31Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
32Али се износи у гробље и остаје у гомили.
32A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
33Слатке су му груде од долине, и вуче за собом све људе, а онима који га претекоше нема броја.
33Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
34Како ме, дакле, напразно тешите кад у одговорима вашим остаје превара?
34Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.