Job 21
Clementine Vulgate, 1598Translation
Clementine Vulgate, 1598
Kralice Bible (1613)
1Respondens autem Job, dixit:
1A odpovídaje Job, řekl:
2[Audite, quæso, sermones meos, et agite pœnitentiam.
2Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
3Sustinete me, et ego loquar: et post mea, si videbitur, verba, ridete.
3Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
4Numquid contra hominem disputatio mea est, ut merito non debeam contristari?
4Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
5Attendite me et obstupescite, et superponite digitum ori vestro.
5Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
6Et ego, quando recordatus fuero, pertimesco, et concutit carnem meam tremor.
6Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
7Quare ergo impii vivunt, sublevati sunt, confortatique divitiis?
7Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
8Semen eorum permanet coram eis: propinquorum turba et nepotum in conspectu eorum.
8Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
9Domus eorum securæ sunt et pacatæ, et non est virga Dei super illos.
9Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
10Bos eorum concepit, et non abortivit: vacca peperit, et non est privata fœtu suo.
10Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
11Egrediuntur quasi greges parvuli eorum, et infantes eorum exultant lusibus.
11Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
12Tenent tympanum et citharam, et gaudent ad sonitum organi.
12Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
13Ducunt in bonis dies suos, et in puncto ad inferna descendunt.
13Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.
14Qui dixerunt Deo: Recede a nobis, et scientiam viarum tuarum nolumus.
14Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
15Quis est Omnipotens, ut serviamus ei? et quid nobis prodest si oraverimus illum?
15Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
16Verumtamen quia non sunt in manu eorum bona sua, consilium impiorum longe sit a me.
16Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
17Quoties lucerna impiorum extinguetur, et superveniet eis inundatio, et dolores dividet furoris sui?
17Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
18Erunt sicut paleæ ante faciem venti, et sicut favilla quam turbo dispergit.
18Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
19Deus servabit filiis illius dolorem patris, et cum reddiderit, tunc sciet.
19Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
20Videbunt oculi ejus interfectionem suam, et de furore Omnipotentis bibet.
20A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
21Quid enim ad eum pertinet de domo sua post se, et si numerus mensium ejus dimidietur?
21O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
22Numquid Deus docebit quispiam scientiam, qui excelsos judicat?
22Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
23Iste moritur robustus et sanus, dives et felix:
23Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
24viscera ejus plena sunt adipe, et medullis ossa illius irrigantur:
24Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
25alius vero moritur in amaritudine animæ absque ullis opibus:
25Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
26et tamen simul in pulvere dormient, et vermes operient eos.
26Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
27Certe novi cogitationes vestras, et sententias contra me iniquas.
27Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
28Dicitis enim: Ubi est domus principis? et ubi tabernacula impiorum?
28Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
29Interrogate quemlibet de viatoribus, et hæc eadem illum intelligere cognoscetis:
29Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
30quia in diem perditionis servatur malus, et ad diem furoris ducetur.
30Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
31Quis arguet coram eo viam ejus? et quæ fecit, quis reddet illi?
31Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
32Ipse ad sepulchra ducetur, et in congerie mortuorum vigilabit.
32A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
33Dulcis fuit glareis Cocyti, et post se omnem hominem trahet, et ante se innumerabiles.
33Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
34Quomodo igitur consolamini me frustra, cum responsio vestra repugnare ostensa sit veritati?]
34Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.