Job 32
Clementine Vulgate, 1598Translation
Clementine Vulgate, 1598
Kralice Bible (1613)
1Omiserunt autem tres viri isti respondere Job, eo quod justus sibi videretur.
1A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
2Et iratus indignatusque est Eliu filius Barachel Buzites, de cognatione Ram: iratus est autem adversum Job, eo quod justum se esse diceret coram Deo.
2Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
3Porro adversum amicos ejus indignatus est, eo quod non invenissent responsionem rationabilem, sed tantummodo condemnassent Job.
3Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
4Igitur Eliu expectavit Job loquentem, eo quod seniores essent qui loquebantur.
4Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
5Cum autem vidisset quod tres respondere non potuissent, iratus est vehementer.
5Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
6Respondensque Eliu filius Barachel Buzites, dixit: [Junior sum tempore, vos autem antiquiores: idcirco, demisso capite, veritus sum vobis indicare meam sententiam.
6I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
7Sperabam enim quod ætas prolixior loqueretur, et annorum multitudo doceret sapientiam.
7Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
8Sed, ut video, spiritus est in hominibus, et inspiratio Omnipotentis dat intelligentiam.
8Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
9Non sunt longævi sapientes, nec senes intelligunt judicium.
9Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
10Ideo dicam: Audite me: ostendam vobis etiam ego meam sapientiam.
10A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
11Expectavi enim sermones vestros; audivi prudentiam vestram, donec disceptaremini sermonibus;
11Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
12et donec putabam vos aliquid dicere, considerabam: sed, ut video, non est qui possit arguere Job, et respondere ex vobis sermonibus ejus.
12A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
13Ne forte dicatis: Invenimus sapientiam: Deus projecit eum, non homo.
13Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
14Nihil locutus est mihi: et ego non secundum sermones vestros respondebo illi.
14Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
15Extimuerunt, nec responderunt ultra, abstuleruntque a se eloquia.
15Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
16Quoniam igitur expectavi, et non sunt locuti: steterunt, nec ultra responderunt:
16Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
17respondebo et ego partem meam, et ostendam scientiam meam.
17Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
18Plenus sum enim sermonibus, et coarctat me spiritus uteri mei.
18Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
19En venter meus quasi mustum absque spiraculo, quod lagunculas novas disrumpit.
19Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
20Loquar, et respirabo paululum: aperiam labia mea, et respondebo.
20Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
21Non accipiam personam viri, et Deum homini non æquabo.
21Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
22Nescio enim quamdiu subsistam, et si post modicum tollat me factor meus.]
22Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.