Job 37
Clementine Vulgate, 1598Translation
Clementine Vulgate, 1598
Kralice Bible (1613)
1[Super hoc expavit cor meum, et emotum est de loco suo.
1Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
2Audite auditionem in terrore vocis ejus, et sonum de ore illius procedentem.
2Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
3Subter omnes cælos ipse considerat, et lumen illius super terminos terræ.
3Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
4Post eum rugiet sonitus; tonabit voce magnitudinis suæ: et non investigabitur, cum audita fuerit vox ejus.
4Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
5Tonabit Deus in voce sua mirabiliter, qui facit magna et inscrutabilia;
5Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
6qui præcipit nivi ut descendat in terram, et hiemis pluviis, et imbri fortitudinis suæ;
6Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
7qui in manu omnium hominum signat, ut noverint singuli opera sua.
7Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
8Ingredietur bestia latibulum, et in antro suo morabitur.
8Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
9Ab interioribus egredietur tempestas, et ab Arcturo frigus.
9Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
10Flante Deo, concrescit gelu, et rursum latissimæ funduntur aquæ.
10Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
11Frumentum desiderat nubes, et nubes spargunt lumen suum.
11A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
12Quæ lustrant per circuitum, quocumque eas voluntas gubernantis duxerit, ad omne quod præceperit illis super faciem orbis terrarum:
12Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
13sive in una tribu, sive in terra sua, sive in quocumque loco misericordiæ suæ eas jusserit inveniri.
13Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
14Ausculta hæc, Job: sta, et considera mirabilia Dei.
14Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
15Numquid scis quando præceperit Deus pluviis, ut ostenderent lucem nubium ejus?
15Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
16Numquid nosti semitas nubium magnas, et perfectas scientias?
16A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
17Nonne vestimenta tua calida sunt, cum perflata fuerit terra austro?
17Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
18Tu forsitan cum eo fabricatus es cælos, qui solidissimi quasi ære fusi sunt.
18Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
19Ostende nobis quid dicamus illi: nos quippe involvimur tenebris.
19Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
20Quis narrabit ei quæ loquor? etiam si locutus fuerit homo, devorabitur.
20Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
21At nunc non vident lucem: subito aër cogetur in nubes, et ventus transiens fugabit eas.
21Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
22Ab aquilone aurum venit, et ad Deum formidolosa laudatio.
22Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
23Digne eum invenire non possumus: magnus fortitudine, et judicio, et justitia: et enarrari non potest.
23Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
24Ideo timebunt eum viri, et non audebunt contemplari omnes qui sibi videntur esse sapientes.]
no verse 24 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.