Job 27
Clementine Vulgate, 1598Translation
Clementine Vulgate, 1598
Kralice Bible (1613)
1Addidit quoque Job, assumens parabolam suam, et dixit:
1Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:
2[Vivit Deus, qui abstulit judicium meum, et Omnipotens, qui ad amaritudinem adduxit animam meam.
2Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,
3Quia donec superest halitus in me, et spiritus Dei in naribus meis,
3Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,
4non loquentur labia mea iniquitatem, nec lingua mea meditabitur mendacium.
4Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.
5Absit a me ut justos vos esse judicem: donec deficiam, non recedam ab innocentia mea.
5Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.
6Justificationem meam, quam cœpi tenere, non deseram: neque enim reprehendit me cor meum in omni vita mea.
6Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.
7Sit ut impius, inimicus meus, et adversarius meus quasi iniquus.
7Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.
8Quæ est enim spes hypocritæ, si avare rapiat, et non liberet Deus animam ejus?
8Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?
9Numquid Deus audiet clamorem ejus, cum venerit super eum angustia?
9Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?
10aut poterit in Omnipotente delectari, et invocare Deum omni tempore?
10Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?
11Docebo vos per manum Dei quæ Omnipotens habeat, nec abscondam.
11Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.
12Ecce vos omnes nostis: et quid sine causa vana loquimini?
12Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?
13Hæc est pars hominis impii apud Deum, et hæreditas violentorum, quam ob Omnipotente suscipient.
13Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:
14Si multiplicati fuerint filii ejus, in gladio erunt, et nepotes ejus non saturabuntur pane:
14Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.
15qui reliqui fuerint ex eo sepelientur in interitu, et viduæ illius non plorabunt.
15Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.
16Si comportaverit quasi terram argentum, et sicut lutum præparaverit vestimenta:
16Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:
17præparabit quidem, sed justus vestietur illis, et argentum innocens dividet.
17Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.
18Ædificavit sicut tinea domum suam, et sicut custos fecit umbraculum.
18Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.
19Dives, cum dormierit, nihil secum auferet: aperiet oculos suos, et nihil inveniet.
19Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.
20Apprehendet eum quasi aqua inopia: nocte opprimet eum tempestas.
20Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.
21Tollet eum ventus urens, et auferet, et velut turbo rapiet eum de loco suo.
21Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.
22Et mittet super eum, et non parcet: de manu ejus fugiens fugiet.
22Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.
23Stringet super eum manus suas, et sibilabit super illum, intuens locum ejus.]
23Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.