Job 8
Clementine Vulgate, 1598Translation
Clementine Vulgate, 1598
Kralice Bible (1613)
1Respondens autem Baldad Suhites, dixit:
1Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
2[Usquequo loqueris talia, et spiritus multiplex sermones oris tui?
2Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
3Numquid Deus supplantat judicium? aut Omnipotens subvertit quod justum est?
3Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
4Etiam si filii tui peccaverunt ei, et dimisit eos in manu iniquitatis suæ:
4Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
5tu tamen si diluculo consurrexeris ad Deum, et Omnipotentem fueris deprecatus;
5Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
6si mundus et rectus incesseris: statim evigilabit ad te, et pacatum reddet habitaculum justitiæ tuæ,
6A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
7in tantum ut si priora tua fuerint parva, et novissima tua multiplicentur nimis.
7A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
8Interroga enim generationem pristinam, et diligenter investiga patrum memoriam
8Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
9(hesterni quippe sumus, et ignoramus, quoniam sicut umbra dies nostri sunt super terram),
9(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
10et ipsi docebunt te, loquentur tibi, et de corde suo proferent eloquia.
10Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
11Numquid vivere potest scirpus absque humore? aut crescere carectum sine aqua?
11Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
12Cum adhuc sit in flore, nec carpatur manu, ante omnes herbas arescit.
12Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
13Sic viæ omnium qui obliviscuntur Deum, et spes hypocritæ peribit.
13Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
14Non ei placebit vecordia sua, et sicut tela aranearum fiducia ejus.
14Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
15Innitetur super domum suam, et non stabit; fulciet eam, et non consurget.
15Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
16Humectus videtur antequam veniat sol, et in ortu suo germen ejus egredietur.
16Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
17Super acervum petrarum radices ejus densabuntur, et inter lapides commorabitur.
17Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
18Si absorbuerit eum de loco suo, negabit eum, et dicet: Non novi te.
18A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
19Hæc est enim lætitia viæ ejus, ut rursum de terra alii germinentur.
19Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
20Deus non projiciet simplicem, nec porriget manum malignis,
20Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
21donec impleatur risu os tuum, et labia tua jubilo.
21Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
22Qui oderunt te induentur confusione, et tabernaculum impiorum non subsistet.]
22Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.