Job 19
Clementine Vulgate, 1598Translation
Clementine Vulgate, 1598
Kralice Bible (1613)
1Respondens autem Job, dixit:
1Tedy odpověděv Job, řekl:
2[Usquequo affligitis animam meam, et atteritis me sermonibus?
2Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
3En decies confunditis me, et non erubescitis opprimentes me.
3Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
4Nempe etsi ignoravi, mecum erit ignorantia mea.
4Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
5At vos contra me erigimini, et arguitis me opprobriis meis.
5Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
6Saltem nunc intelligite quia Deus non æquo judicio afflixerit me, et flagellis suis me cinxerit.
6Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
7Ecce clamabo, vim patiens, et nemo audiet; vociferabor, et non est qui judicet.
7Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
8Semitam meam circumsepsit, et transire non possum: et in calle meo tenebras posuit.
8Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
9Spoliavit me gloria mea, et abstulit coronam de capite meo.
9Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
10Destruxit me undique, et pereo: et quasi evulsæ arbori abstulit spem meam.
10Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
11Iratus est contra me furor ejus, et sic me habuit quasi hostem suum.
11Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
12Simul venerunt latrones ejus, et fecerunt sibi viam per me, et obsederunt in gyro tabernaculum meum.
12Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
13Fratres meos longe fecit a me, et noti mei quasi alieni recesserunt a me.
13Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
14Dereliquerunt me propinqui mei, et qui me noverant obliti sunt mei.
14Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
15Inquilini domus meæ et ancillæ meæ sicut alienum habuerunt me, et quasi peregrinus fui in oculis eorum.
15Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
16Servum meum vocavi, et non respondit: ore proprio deprecabar illum.
16Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
17Halitum meum exhorruit uxor mea, et orabam filios uteri mei.
17Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
18Stulti quoque despiciebant me: et cum ab eis recessissem, detrahebant mihi.
18Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
19Abominati sunt me quondam consiliarii mei, et quem maxime diligebam, aversatus est me.
19V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
20Pelli meæ, consumptis carnibus, adhæsit os meum, et derelicta sunt tantummodo labia circa dentes meos.
20K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
21Miseremini mei, miseremini mei saltem vos, amici mei, quia manus Domini tetigit me.
21Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
22Quare persequimini me sicut Deus, et carnibus meis saturamini?
22Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
23Quis mihi tribuat ut scribantur sermones mei? quis mihi det ut exarentur in libro
23Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
24stylo ferreo et plumbi lamina, vel celte sculpantur in silice?
24Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
25Scio enim quod redemptor meus vivit, et in novissimo die de terra surrecturus sum:
25Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
26et rursum circumdabor pelle mea, et in carne mea videbo Deum meum:
26A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
27quem visurus sum ego ipse, et oculi mei conspecturi sunt, et non alius: reposita est hæc spes mea in sinu meo.
27Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
28Quare ergo nunc dicitis: Persequamur eum, et radicem verbi inveniamus contra eum?
28Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
29Fugite ergo a facie gladii, quoniam ultor iniquitatum gladius est: et scitote esse judicium.]
29Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.