Job 35

Clementine Vulgate, 1598

Kralice Bible (1613)

1Igitur Eliu hæc rursum locutus est:

1Ještě mluvil Elihu, a řekl:

2[Numquid æqua tibi videtur tua cogitatio, ut diceres: Justior sum Deo?

2Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží?

3Dixisti enim: Non tibi placet quod rectum est: vel quid tibi proderit, si ego peccavero?

3Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil?

4Itaque ego respondebo sermonibus tuis, et amicis tuis tecum.

4Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou.

5Suspice cælum, et intuere: et contemplare æthera quod altior te sit.

5Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty.

6Si peccaveris, quid ei nocebis? et si multiplicatæ fuerint iniquitates tuæ, quid facies contra eum?

6Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?

7Porro si juste egeris, quid donabis ei? aut quid de manu tua accipiet?

7Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme?

8Homini qui similis tui est, nocebit impietas tua: et filium hominis adjuvabit justitia tua.

8Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje.

9Propter multitudinem calumniatorum clamabunt, et ejulabunt propter vim brachii tyrannorum.

9Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených,

10Et non dixit: Ubi est Deus qui fecit me, qui dedit carmina in nocte;

10Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci.

11qui docet nos super jumenta terræ, et super volucres cæli erudit nos?

11On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí.

12Ibi clamabunt, et non exaudiet, propter superbiam malorum.

12Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.

13Non ergo frustra audiet Deus, et Omnipotens causas singulorum intuebitur.

13A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni.

14Etiam cum dixeris: Non considerat: judicare coram illo, et expecta eum.

14Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho.

15Nunc enim non infert furorem suum, nec ulciscitur scelus valde.

15Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.

16Ergo Job frustra aperit os suum, et absque scientia verba multiplicat.]

16A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.

Tip: use the ← and → keys to turn chapters.