Job 39
Clementine Vulgate, 1598Translation
Clementine Vulgate, 1598
Kralice Bible (1613)
1[Numquid nosti tempus partus ibicum in petris, vel parturientes cervas observasti?
1Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
2Dinumerasti menses conceptus earum, et scisti tempus partus earum?
2Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
3Incurvantur ad fœtum, et pariunt, et rugitus emittunt.
3Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
4Separantur filii earum, et pergunt ad pastum: egrediuntur, et non revertuntur ad eas.
4Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
5Quis dimisit onagrum liberum, et vincula ejus quis solvit?
5Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
6cui dedi in solitudine domum, et tabernacula ejus in terra salsuginis.
6Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
7Contemnit multitudinem civitatis: clamorem exactoris non audit.
7Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
8Circumspicit montes pascuæ suæ, et virentia quæque perquirit.
8To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
9Numquid volet rhinoceros servire tibi, aut morabitur ad præsepe tuum?
9Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
10Numquid alligabis rhinocerota ad arandum loro tuo, aut confringet glebas vallium post te?
10Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
11Numquid fiduciam habebis in magna fortitudine ejus, et derelinques ei labores tuos?
11Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
12Numquid credes illi quod sementem reddat tibi, et aream tuam congreget?
12Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
13Penna struthionis similis est pennis herodii et accipitris.
13Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
14Quando derelinquit ova sua in terra, tu forsitan in pulvere calefacies ea?
14A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
15Obliviscitur quod pes conculcet ea, aut bestia agri conterat.
15Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
16Duratur ad filios suos, quasi non sint sui: frustra laboravit, nullo timore cogente.
16Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
17Privavit enim eam Deus sapientia, nec dedit illi intelligentiam.
17Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
18Cum tempus fuerit, in altum alas erigit: deridet equum et ascensorem ejus.
18Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
19Numquid præbebis equo fortitudinem, aut circumdabis collo ejus hinnitum?
19Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
20Numquid suscitabis eum quasi locustas? gloria narium ejus terror.
20Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
21Terram ungula fodit; exultat audacter: in occursum pergit armatis.
21Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
22Contemnit pavorem, nec cedit gladio.
22Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
23Super ipsum sonabit pharetra; vibrabit hasta et clypeus:
23Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
24fervens et fremens sorbet terram, nec reputat tubæ sonare clangorem.
24S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
25Ubi audierit buccinam, dicit: Vah ! procul odoratur bellum: exhortationem ducum, et ululatum exercitus.
25Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
26Numquid per sapientiam tuam plumescit accipiter, expandens alas suas ad austrum?
26Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
27Numquid ad præceptum tuum elevabitur aquila, et in arduis ponet nidum suum?
27Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
28In petris manet, et in præruptis silicibus commoratur, atque inaccessis rupibus.
28Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
29Inde contemplatur escam, et de longe oculi ejus prospiciunt.
29Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
30Pulli ejus lambent sanguinem: et ubicumque cadaver fuerit, statim adest.]
30Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
31Et adjecit Dominus, et locutus est ad Job:
31A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl:
32[Numquid qui contendit cum Deo, tam facile conquiescit? utique qui arguit Deum, debet respondere ei.]
32Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to.
33Respondens autem Job Domino, dixit:
33Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl:
34[Qui leviter locutus sum, respondere quid possum? manum meam ponam super os meum.
34Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá.
35Unum locutus sum, quod utinam non dixissem: et alterum, quibus ultra non addam.]
35Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.