Job 16
Clementine Vulgate, 1598Translation
Clementine Vulgate, 1598
Kralice Bible (1613)
1Respondens autem Job, dixit:
1A odpovídaje Job, řekl:
2[Audivi frequenter talia: consolatores onerosi omnes vos estis.
2Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
3Numquid habebunt finem verba ventosa? aut aliquid tibi molestum est, si loquaris?
3Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
4Poteram et ego similia vestri loqui, atque utinam esset anima vestra pro anima mea:
4Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
5consolarer et ego vos sermonibus, et moverem caput meum super vos;
5Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
6roborarem vos ore meo, et moverem labia mea, quasi parcens vobis.
6Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
7Sed quid agam? Si locutus fuero, non quiescet dolor meus, et si tacuero, non recedet a me.
7Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
8Nunc autem oppressit me dolor meus, et in nihilum redacti sunt omnes artus mei.
8A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
9Rugæ meæ testimonium dicunt contra me, et suscitatur falsiloquus adversus faciem meam, contradicens mihi.
9Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
10Collegit furorem suum in me, et comminans mihi, infremuit contra me dentibus suis: hostis meus terribilibus oculis me intuitus est.
10Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
11Aperuerunt super me ora sua, et exprobrantes percusserunt maxillam meam: satiati sunt pœnis meis.
11Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
12Conclusit me Deus apud iniquum, et manibus impiorum me tradidit.
12Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
13Ego ille quondam opulentus, repente contritus sum: tenuit cervicem meam, confregit me, et posuit me sibi quasi in signum.
13Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
14Circumdedit me lanceis suis; convulneravit lumbos meos: non pepercit, et effudit in terra viscera mea.
14Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
15Concidit me vulnere super vulnus: irruit in me quasi gigas.
15Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
16Saccum consui super cutem meam, et operui cinere carnem meam.
16Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
17Facies mea intumuit a fletu, et palpebræ meæ caligaverunt.
17Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
18Hæc passus sum absque iniquitate manus meæ, cum haberem mundas ad Deum preces.
18Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
19Terra, ne operias sanguinem meum, neque inveniat in te locum latendi clamor meus:
19Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
20ecce enim in cælo testis meus, et conscius meus in excelsis.
20Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
21Verbosi amici mei: ad Deum stillat oculus meus:
21Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
22atque utinam sic judicaretur vir cum Deo, quomodo judicatur filius hominis cum collega suo.
22Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
23Ecce enim breves anni transeunt, et semitam per quam non revertar ambulo.]
no verse 23 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.