Job 10
Clementine Vulgate, 1598Translation
Clementine Vulgate, 1598
Kralice Bible (1613)
1[Tædet animam meam vitæ meæ; dimittam adversum me eloquium meum: loquar in amaritudine animæ meæ.
1Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
2Dicam Deo: Noli me condemnare; indica mihi cur me ita judices.
2Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
3Numquid bonum tibi videtur, si calumnieris me, et opprimas me opus manuum tuarum, et consilium impiorum adjuves?
3Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
4Numquid oculi carnei tibi sunt? aut sicut videt homo, et tu videbis?
4Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
5Numquid sicut dies hominis dies tui, et anni tui sicut humana sunt tempora,
5Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
6ut quæras iniquitatem meam, et peccatum meum scruteris,
6Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
7et scias quia nihil impium fecerim, cum sit nemo qui de manu tua possit eruere?
7Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
8Manus tuæ fecerunt me, et plasmaverunt me totum in circuitu: et sic repente præcipitas me?
8Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
9Memento, quæso, quod sicut lutum feceris me, et in pulverem reduces me.
9Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
10Nonne sicut lac mulsisti me, et sicut caseum me coagulasti?
10Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
11Pelle et carnibus vestisti me; ossibus et nervis compegisti me.
11Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
12Vitam et misericordiam tribuisti mihi, et visitatio tua custodivit spiritum meum.
12Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
13Licet hæc celes in corde tuo, tamen scio quia universorum memineris.
13Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
14Si peccavi, et ad horam pepercisti mihi, cur ab iniquitate mea mundum me esse non pateris?
14Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
15Et si impius fuero, væ mihi est; et si justus, non levabo caput, saturatus afflictione et miseria.
15Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
16Et propter superbiam quasi leænam capies me, reversusque mirabiliter me crucias.
16Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
17Instauras testes tuos contra me, et multiplicas iram tuam adversum me, et pœnæ militant in me.
17Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
18Quare de vulva eduxisti me? qui utinam consumptus essem, ne oculus me videret.
18Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
19Fuissem quasi non essem, de utero translatus ad tumulum.
19A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
20Numquid non paucitas dierum meorum finietur brevi? dimitte ergo me, ut plangam paululum dolorem meum,
20Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
21antequam vadam, et non revertar, ad terram tenebrosam, et opertam mortis caligine:
21Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
22terram miseriæ et tenebrarum, ubi umbra mortis et nullus ordo, sed sempiternus horror inhabitat.]
22Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.