Job 10
King James Version with ApocryphaTranslation
King James Version with Apocrypha
Kralice Bible (1613)
1My soul is weary of my life; I will leave my complaint upon myself; I will speak in the bitterness of my soul.
1Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
2I will say unto God, Do not condemn me; shew me wherefore thou contendest with me.
2Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
3Is it good unto thee that thou shouldest oppress, that thou shouldest despise the work of thine hands, and shine upon the counsel of the wicked?
3Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
4Hast thou eyes of flesh? or seest thou as man seeth?
4Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
5Are thy days as the days of man? are thy years as man’s days,
5Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
6That thou enquirest after mine iniquity, and searchest after my sin?
6Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
7Thou knowest that I am not wicked; and there is none that can deliver out of thine hand.
7Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
8Thine hands have made me and fashioned me together round about; yet thou dost destroy me.
8Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
9Remember, I beseech thee, that thou hast made me as the clay; and wilt thou bring me into dust again?
9Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
10Hast thou not poured me out as milk, and curdled me like cheese?
10Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
11Thou hast clothed me with skin and flesh, and hast fenced me with bones and sinews.
11Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
12Thou hast granted me life and favour, and thy visitation hath preserved my spirit.
12Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
13And these things hast thou hid in thine heart: I know that this is with thee.
13Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
14If I sin, then thou markest me, and thou wilt not acquit me from mine iniquity.
14Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
15If I be wicked, woe unto me; and if I be righteous, yet will I not lift up my head. I am full of confusion; therefore see thou mine affliction;
15Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
16For it increaseth. Thou huntest me as a fierce lion: and again thou shewest thyself marvellous upon me.
16Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
17Thou renewest thy witnesses against me, and increasest thine indignation upon me; changes and war are against me.
17Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
18Wherefore then hast thou brought me forth out of the womb? Oh that I had given up the ghost, and no eye had seen me!
18Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
19I should have been as though I had not been; I should have been carried from the womb to the grave.
19A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
20Are not my days few? cease then, and let me alone, that I may take comfort a little,
20Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
21Before I go whence I shall not return, even to the land of darkness and the shadow of death;
21Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
22A land of darkness, as darkness itself; and of the shadow of death, without any order, and where the light is as darkness.
22Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.