Job 3
King James Version with ApocryphaTranslation
King James Version with Apocrypha
Kralice Bible (1613)
1After this opened Job his mouth, and cursed his day.
1Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
2And Job spake, and said,
2Nebo mluvě Job, řekl:
3Let the day perish wherein I was born, and the night in which it was said, There is a man child conceived.
3Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
4Let that day be darkness; let not God regard it from above, neither let the light shine upon it.
4Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
5Let darkness and the shadow of death stain it; let a cloud dwell upon it; let the blackness of the day terrify it.
5Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
6As for that night, let darkness seize upon it; let it not be joined unto the days of the year, let it not come into the number of the months.
6Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
7Lo, let that night be solitary, let no joyful voice come therein.
7Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
8Let them curse it that curse the day, who are ready to raise up their mourning.
8Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
9Let the stars of the twilight thereof be dark; let it look for light, but have none; neither let it see the dawning of the day:
9Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
10Because it shut not up the doors of my mother’s womb, nor hid sorrow from mine eyes.
10Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
11Why died I not from the womb? why did I not give up the ghost when I came out of the belly?
11Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
12Why did the knees prevent me? or why the breasts that I should suck?
12Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
13For now should I have lain still and been quiet, I should have slept: then had I been at rest,
13Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
14With kings and counsellors of the earth, which built desolate places for themselves;
14S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
15Or with princes that had gold, who filled their houses with silver:
15Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
16Or as an hidden untimely birth I had not been; as infants which never saw light.
16Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
17There the wicked cease from troubling; and there the weary be at rest.
17Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
18There the prisoners rest together; they hear not the voice of the oppressor.
18Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
19The small and great are there; and the servant is free from his master.
19Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
20Wherefore is light given to him that is in misery, and life unto the bitter in soul;
20Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
21Which long for death, but it cometh not; and dig for it more than for hid treasures;
21Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
22Which rejoice exceedingly, and are glad, when they can find the grave?
22Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
23Why is light given to a man whose way is hid, and whom God hath hedged in?
23Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
24For my sighing cometh before I eat, and my roarings are poured out like the waters.
24Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
25For the thing which I greatly feared is come upon me, and that which I was afraid of is come unto me.
25To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
26I was not in safety, neither had I rest, neither was I quiet; yet trouble came.
26Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.