Job 6
King James Version with ApocryphaTranslation
King James Version with Apocrypha
Kralice Bible (1613)
1But Job answered and said,
1Odpovídaje pak Job, řekl:
2Oh that my grief were throughly weighed, and my calamity laid in the balances together!
2Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
3For now it would be heavier than the sand of the sea: therefore my words are swallowed up.
3Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4For the arrows of the Almighty are within me, the poison whereof drinketh up my spirit: the terrors of God do set themselves in array against me.
4Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
5Doth the wild ass bray when he hath grass? or loweth the ox over his fodder?
5Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
6Can that which is unsavoury be eaten without salt? or is there any taste in the white of an egg?
6Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
7The things that my soul refused to touch are as my sorrowful meat.
7Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
8Oh that I might have my request; and that God would grant me the thing that I long for!
8Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
9Even that it would please God to destroy me; that he would let loose his hand, and cut me off!
9Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10Then should I yet have comfort; yea, I would harden myself in sorrow: let him not spare; for I have not concealed the words of the Holy One.
10Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
11What is my strength, that I should hope? and what is mine end, that I should prolong my life?
11Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
12Is my strength the strength of stones? or is my flesh of brass?
12Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13Is not my help in me? and is wisdom driven quite from me?
13Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14To him that is afflicted pity should be shewed from his friend; but he forsaketh the fear of the Almighty.
14Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15My brethren have dealt deceitfully as a brook, and as the stream of brooks they pass away;
15Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16Which are blackish by reason of the ice, and wherein the snow is hid:
16Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17What time they wax warm, they vanish: when it is hot, they are consumed out of their place.
17V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18The paths of their way are turned aside; they go to nothing, and perish.
18Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19The troops of Tema looked, the companies of Sheba waited for them.
19To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20They were confounded because they had hoped; they came thither, and were ashamed.
20Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21For now ye are nothing; ye see my casting down, and are afraid.
21Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
22Did I say, Bring unto me? or, Give a reward for me of your substance?
22Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23Or, Deliver me from the enemy’s hand? or, Redeem me from the hand of the mighty?
23Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24Teach me, and I will hold my tongue: and cause me to understand wherein I have erred.
24Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25How forcible are right words! but what doth your arguing reprove?
25Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26Do ye imagine to reprove words, and the speeches of one that is desperate, which are as wind?
26Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27Yea, ye overwhelm the fatherless, and ye dig a pit for your friend.
27Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28Now therefore be content, look upon me; for it is evident unto you if I lie.
28A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29Return, I pray you, let it not be iniquity; yea, return again, my righteousness is in it.
29Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30Is there iniquity in my tongue? cannot my taste discern perverse things?
30A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.