Job 11
King James Version with ApocryphaTranslation
King James Version with Apocrypha
Kralice Bible (1613)
1Then answered Zophar the Naamathite, and said,
1A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
2Should not the multitude of words be answered? and should a man full of talk be justified?
2Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
3Should thy lies make men hold their peace? and when thou mockest, shall no man make thee ashamed?
3Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
4For thou hast said, My doctrine is pure, and I am clean in thine eyes.
4Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
5But oh that God would speak, and open his lips against thee;
5Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
6And that he would shew thee the secrets of wisdom, that they are double to that which is! Know therefore that God exacteth of thee less than thine iniquity deserveth .
6Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
7Canst thou by searching find out God? canst thou find out the Almighty unto perfection?
7Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
8It is as high as heaven; what canst thou do? deeper than hell; what canst thou know?
8Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?
9The measure thereof is longer than the earth, and broader than the sea.
9Delší jest míra její než země, a širší než moře.
10If he cut off, and shut up, or gather together, then who can hinder him?
10Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
11For he knoweth vain men: he seeth wickedness also; will he not then consider it ?
11Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
12For vain man would be wise, though man be born like a wild ass’s colt.
12Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
13If thou prepare thine heart, and stretch out thine hands toward him;
13Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
14If iniquity be in thine hand, put it far away, and let not wickedness dwell in thy tabernacles.
14Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
15For then shalt thou lift up thy face without spot; yea, thou shalt be stedfast, and shalt not fear:
15Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
16Because thou shalt forget thy misery, and remember it as waters that pass away:
16Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
17And thine age shall be clearer than the noonday; thou shalt shine forth, thou shalt be as the morning.
17K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
18And thou shalt be secure, because there is hope; yea, thou shalt dig about thee, and thou shalt take thy rest in safety.
18Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
19Also thou shalt lie down, and none shall make thee afraid; yea, many shall make suit unto thee.
19A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
20But the eyes of the wicked shall fail, and they shall not escape, and their hope shall be as the giving up of the ghost.
20Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.