Jó 11
Bíblia Portuguesa Mundial (Brazilian Portuguese)
Kralice Bible (1613)
1Então Zofar, o naamatita, respondeu:
1A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
2“Não se deve responder à multidão de palavras? Acaso um homem falador deve ser justificado?
2Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
3As suas jactâncias farão os homens se calarem? Quando você zomba, ninguém o envergonhará?
3Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
4Pois você diz: ‘Minha doutrina é pura. Eu sou limpo aos teus olhos.’
4Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
5Mas quem dera que Deus falasse, e abrisse os seus lábios contra você,
5Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
6que ele lhe mostrasse os segredos da sabedoria! Pois a verdadeira sabedoria tem dois lados. Saiba, portanto, que Deus exige de você menos do que a sua iniquidade merece.
6Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
7“Você pode sondar o mistério de Deus? Ou pode investigar os limites do Todo-Poderoso?
7Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
8São altos como os céus. O que você pode fazer? São mais profundos que o Seol. O que você pode saber?
8Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?
9Sua medida é mais longa que a terra, e mais larga que o mar.
9Delší jest míra její než země, a širší než moře.
10Se ele passa, ou prende, ou convoca um tribunal, então quem pode se opor a ele?
10Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
11Pois ele conhece os homens falsos. Ele também vê a iniquidade, mesmo que não a considere.
11Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
12Um homem de cabeça vazia se torna sábio quando um homem nasce como a cria de um jumento selvagem.
12Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
13“Se você preparar o seu coração, estenda as suas mãos para ele.
13Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
14Se há iniquidade na sua mão, afaste-a para longe. Não deixe a injustiça habitar em suas tendas.
14Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
15Certamente então você levantará o seu rosto sem mancha. Sim, você estará firme, e não temerá,
15Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
16pois você se esquecerá da sua miséria. Você se lembrará dela como águas que já passaram.
16Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
17A vida será mais clara que o meio-dia. Ainda que haja trevas, elas serão como a manhã.
17K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
18Você estará seguro, porque há esperança. Sim, você olhará ao redor, e descansará em segurança.
18Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
19Você também se deitará, e ninguém o amedrontará. Sim, muitos buscarão o seu favor.
19A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
20Mas os olhos dos ímpios desfalecerão. Eles não terão como fugir. A esperança deles será o exalar do espírito.”
20Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.