Job 11
JPS Tanakh (Jewish Publication Society, 1917)
Kralice Bible (1613)
1Then answered Zophar the Naamathite, and said:
1A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
2Should not the multitude of words be answered? And should a man full of talk be accounted right?
2Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
3Thy boastings have made men hold their peace, and thou hast mocked, with none to make thee ashamed;
3Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
4And thou hast said: 'My doctrine is pure, and I am clean in Thine eyes.'
4Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
5But oh that God would speak, and open His lips against thee;
5Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
6And that He would tell thee the secrets of wisdom, that sound wisdom is manifold! Know therefore that God exacteth of thee less than thine iniquity deserveth.
6Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
7Canst thou find out the deep things of God? Canst thou attain unto the purpose of the Almighty?
7Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
8It is high as heaven; what canst thou do? Deeper than the nether-world; what canst thou know?
8Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?
9The measure thereof is longer than the earth, and broader than the sea.
9Delší jest míra její než země, a širší než moře.
10If He pass by, and shut up, or gather in, then who can hinder Him?
10Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
11For He knoweth base men; and when He seeth iniquity, will He not then consider it?
11Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
12But an empty man will get understanding, when a wild ass's colt is born a man.
12Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
13If thou set thy heart aright, and stretch out thy hands toward Him —
13Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
14If iniquity be in thy hand, put it far away, and let not unrighteousness dwell in thy tents —
14Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
15Surely then shalt thou lift up thy face without spot; yea, thou shalt be stedfast, and shalt not fear;
15Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
16For thou shalt forget thy misery; thou shalt remember it as waters that are passed away;
16Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
17And thy life shall be clearer than the noonday; though there be darkness, it shall be as the morning.
17K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
18And thou shalt be secure, because there is hope; yea, thou shalt look about thee, and shalt take thy rest in safety.
18Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
19Also thou shalt lie down, and none shall make thee afraid; yea, many shall make suit unto thee.
19A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
20But the eyes of the wicked shall fail, and they shall have no way to flee, and their hope shall be the drooping of the soul.
20Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.