Job 31
JPS Tanakh (Jewish Publication Society, 1917)
Kralice Bible (1613)
1I made a covenant with mine eyes; how then should I look upon a maid?
1Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
2For what would be the portion of God from above, and the heritage of the Almighty from on high?
2Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
3Is it not calamity to the unrighteous, and disaster to the workers of iniquity?
3Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
4Doth not He see my ways, and count all my steps?
4Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
5If I have walked with vanity, and my foot hath hasted to deceit —
5Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
6Let me be weighed in a just balance, that God may know mine integrity —
6Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
7If my step hath turned out of the way, and my heart walked after mine eyes, and if any spot hath cleaved to my hands;
7Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
8Then let me sow, and let another eat; yea, let the produce of my field be rooted out.
8Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
9If my heart have been enticed unto a woman, and I have lain in wait at my neighbour's door;
9Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
10Then let my wife grind unto another, and let others bow down upon her.
10Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
11For that were a heinous crime; yea, it were an iniquity to be punished by the judges.
11Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
12For it is a fire that consumeth unto destruction, and would root out all mine increase.
12Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
13If I did despise the cause of my man-servant, or of my maid-servant, when they contended with me —
13Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
14What then shall I do when God riseth up? And when He remembereth, what shall I answer Him?
14Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
15Did not He that made me in the womb make him? And did not One fashion us in the womb?
15Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
16If I have withheld aught that the poor desired, or have caused the eyes of the widow to fail;
16Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
17Or have eaten my morsel myself alone, and the fatherless hath not eaten thereof —
17A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
18Nay, from my youth he grew up with me as with a father, and I have been her guide from my mother's womb.
18Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
19If I have seen any wanderer in want of clothing, or that the needy had no covering;
19Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
20If his loins have not blessed me, and if he were not warmed with the fleece of my sheep;
20Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
21If I have lifted up my hand against the fatherless, because I saw my help in the gate;
21Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
22Then let my shoulder fall from the shoulder-blade, and mine arm be broken from the bone.
22Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
23For calamity from God was a terror to me, and by reason of His majesty I could do nothing.
23Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
24If I have made gold my hope, and have said to the fine gold: 'Thou art my confidence';
24Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
25If I rejoiced because my wealth was great, and because my hand had gotten much;
25Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
26If I beheld the sun when it shined, or the moon walking in brightness;
26Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
27And my heart hath been secretly enticed, and my mouth hath kissed my hand;
27Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
28This also were an iniquity to be punished by the judges; for I should have lied to God that is above.
28I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
29If I rejoiced at the destruction of him that hated me, or exulted when evil found him —
29Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
30Yea, I suffered not my mouth to sin by asking his life with a curse.
30Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
31If the men of my tent said not: 'Who can find one that hath not been satisfied with his meat?'
31Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
32The stranger did not lodge in the street; my doors I opened to the roadside.
32Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
33If after the manner of men I covered my transgressions, by hiding mine iniquity in my bosom —
33Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
34Because I feared the great multitude, and the most contemptible among families terrified me, so that I kept silence, and went not out of the door.
34A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
35Oh that I had one to hear me! — Lo, here is my signature, let the Almighty answer me — and that I had the indictment which mine adversary hath written!
35Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
36Surely I would carry it upon my shoulder; I would bind it unto me as a crown.
36Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
37I would declare unto him the number of my steps; as a prince would I go near unto him.
37Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
38If my land cry out against me, and the furrows thereof weep together;
38Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
39If I have eaten the fruits thereof without money, or have caused the tillers thereof to be disappointed —
39Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
40Let thistles grow instead of wheat, and noisome weeds instead of barley. The words of Job are ended.
40Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol.
no verse 41 in this text
41Skonávají se slova Jobova.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.