Job 31
Reina-Valera 1909Translation
Reina-Valera 1909
Kralice Bible (1613)
1HICE pacto con mis ojos: ¿cómo pues había yo de pensar en virgen?
1Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
2Porque ¿qué galardón me daría de arriba Dios, y qué heredad el Omnipotente de las alturas?
2Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
3¿No hay quebrantamiento para el impío, y extrañamiento para los que obran iniquidad?
3Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
4¿No ve él mis caminos, y cuenta todos mis pasos?
4Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
5Si anduve con mentira, y si mi pie se apresuró á engaño,
5Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
6Péseme Dios en balanzas de justicia, y conocerá mi integridad.
6Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
7Si mis pasos se apartaron del camino, y si mi corazón se fué tras mis ojos, y si algo se apegó á mis manos,
7Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
8Siembre yo, y otro coma, y mis verduras sean arrancadas.
8Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
9Si fué mi corazón engañado acerca de mujer, y si estuve acechando á la puerta de mi prójimo:
9Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
10Muela para otro mi mujer, y sobre ella otros se encorven.
10Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
11Porque es maldad é iniquidad, que han de castigar los jueces.
11Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
12Porque es fuego que devoraría hasta el sepulcro, y desarraigaría toda mi hacienda.
12Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
13Si hubiera tenido en poco el derecho de mi siervo y de mi sierva, cuando ellos pleitearan conmigo,
13Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
14¿Qué haría yo cuando Dios se levantase? y cuando él visitara, ¿qué le respondería yo?
14Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
15El que en el vientre me hizo á mí, ¿no lo hizo á él? ¿y no nos dispuso uno mismo en la matriz?
15Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
16Si estorbé el contento de los pobres, é hice desfallecer los ojos de la viuda;
16Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
17Y si comí mi bocado solo, y no comió de él el huérfano;
17A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
18(Porque desde mi mocedad creció conmigo como con padre, y desde el vientre de mi madre fuí guía de la viuda;)
18Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
19Si he visto que pereciera alguno sin vestido, y al menesteroso sin cobertura;
19Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
20Si no me bendijeron sus lomos, y del vellón de mis ovejas se calentaron;
20Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
21Si alcé contra el huérfano mi mano, aunque viese que me ayudarían en la puerta;
21Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
22Mi espalda se caiga de mi hombro, y mi brazo sea quebrado de mi canilla.
22Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
23Porque temí el castigo de Dios, contra cuya alteza yo no tendría poder.
23Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
24Si puse en oro mi esperanza, y dije al oro: Mi confianza eres tú;
24Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
25Si me alegré de que mi hacienda se multiplicase, y de que mi mano hallase mucho;
25Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
26Si he mirado al sol cuando resplandecía, y á la luna cuando iba hermosa,
26Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
27Y mi corazón se engañó en secreto, y mi boca besó mi mano:
27Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
28Esto también fuera maldad juzgada; porque habría negado al Dios soberano.
28I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
29Si me alegré en el quebrantamiento del que me aborrecía, y me regocijé cuando le halló el mal;
29Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
30(Que ni aun entregué al pecado mi paladar, pidiendo maldición para su alma;)
30Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
31Cuando mis domésticos decían: ¡Quién nos diese de su carne! nunca nos hartaríamos.
31Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
32El extranjero no tenía fuera la noche; mis puertas abría al caminante.
32Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
33Si encubrí, como los hombres mis prevaricaciones, escondiendo en mi seno mi iniquidad;
33Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
34Porque quebrantaba á la gran multitud, y el menosprecio de las familias me atemorizó, y callé, y no salí de mi puerta:
34A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
35¡Quién me diera quien me oyese! He aquí mi impresión es que el Omnipotente testificaría por mí, aunque mi adversario me hiciera el proceso.
35Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
36Ciertamente yo lo llevaría sobre mi hombro, y me lo ataría en lugar de corona.
36Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
37Yo le contaría el número de mis pasos, y como príncipe me llegaría á él.
37Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
38Si mi tierra clama contra mí, y lloran todos sus surcos;
38Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
39Si comí su sustancia sin dinero, ó afligí el alma de sus dueños;
39Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
40En lugar de trigo me nazcan abrojos, y espinas en lugar de cebada. Acábanse las palabras de Job.
40Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol.
no verse 41 in this text
41Skonávají se slova Jobova.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.