Job 17

Reina-Valera 1909

Kralice Bible (1613)

1MI ALIENTO está corrompido, acórtanse mis días, y me está aparejado el sepulcro.

1Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.

2No hay conmigo sino escarnecedores, en cuya acrimonia se detienen mis ojos.

2Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.

3Pon ahora, dame fianza para litigar contigo: ¿quién tocará ahora mi mano?

3Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.

4Porque á éstos has tú escondido su corazón de inteligencia: por tanto, no los ensalzarás.

4Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.

5El que denuncia lisonjas á sus prójimos, los ojos de sus hijos desfallezcan.

5Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.

6El me ha puesto por parábola de pueblos, y delante de ellos he sido como tamboril.

6Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,

7Y mis ojos se oscurecieron de desabrimiento, y mis pensamientos todos son como sombra.

7Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.

8Los rectos se maravillarán de esto, y el inocente se levantará contra el hipócrita.

8Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.

9No obstante, proseguirá el justo su camino, y el limpio de manos aumentará la fuerza.

9Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.

10Mas volved todos vosotros, y venid ahora, que no hallaré entre vosotros sabio.

10Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.

11Pasáronse mis días, fueron arrancados mis pensamientos, los designios de mi corazón.

11Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.

12Pusieron la noche por día, y la luz se acorta delante de las tinieblas.

12Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.

13Si yo espero, el sepulcro es mi casa: haré mi cama en las tinieblas.

13Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.

14A la huesa tengo dicho: Mi padre eres tú; á los gusanos: Mi madre y mi hermana.

14Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.

15¿Dónde pues estará ahora mi esperanza? y mi esperanza ¿quién la verá?

15Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?

16A los rincones de la huesa descenderán, y juntamente descansarán en el polvo.

16Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.

Tip: use the ← and → keys to turn chapters.