Hiob 17

Lutherbibel 1912

Kralice Bible (1613)

1Mein Odem ist schwach, und meine Tage sind abgekürzt; das Grab ist da.

1Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.

2Fürwahr, Gespött umgibt mich, und auf ihrem Hadern muß mein Auge weilen.

2Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.

3Sei du selber mein Bürge bei dir; wer will mich sonst vertreten?

3Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.

4Denn du hast ihrem Herzen den Verstand verborgen; darum wirst du ihnen den Sieg geben.

4Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.

5Es rühmt wohl einer seinen Freunden die Ausbeute; aber seiner Kinder Augen werden verschmachten.

5Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.

6Er hat mich zum Sprichwort unter den Leuten gemacht, und ich muß mir ins Angesicht speien lassen.

6Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,

7Mein Auge ist dunkel geworden vor Trauern, und alle meine Glieder sind wie ein Schatten.

7Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.

8Darüber werden die Gerechten sich entsetzen, und die Unschuldigen werden sich entrüsten gegen die Heuchler.

8Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.

9Aber der Gerechte wird seinen Weg behalten; und wer reine Hände hat, wird an Stärke zunehmen.

9Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.

10Wohlan, so kehrt euch alle her und kommt; ich werde doch keinen Weisen unter euch finden.

10Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.

11Meine Tage sind vergangen; meine Anschläge sind zerrissen, die mein Herz besessen haben.

11Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.

12Sie wollen aus der Nacht Tag machen und aus dem Tage Nacht.

12Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.

13Wenn ich gleich lange harre, so ist doch bei den Toten mein Haus, und in der Finsternis ist mein Bett gemacht;

13Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.

14Die Verwesung heiße ich meinen Vater und die Würmer meine Mutter und meine Schwester:

14Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.

15was soll ich denn harren? und wer achtet mein Hoffen?

15Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?

16Hinunter zu den Toten wird es fahren und wird mit mir in dem Staub liegen.

16Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.

Tip: use the ← and → keys to turn chapters.