Giobbe 17

Diodati Bibbia 1885

Kralice Bible (1613)

1Il mio spirito si dissolve, I miei giorni sono spenti, I sepolcri mi aspettano .

1Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.

2Non ho io appresso di me degli schernitori? E l'occhio mio non dev'egli sopportare le loro provocazioni?

2Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.

3Deh! metti pegno , dammi sicurtà per piatir teco; Chi sarà colui che mi toccherà nella mano?

3Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.

4Perciocchè, quant'è a costoro , tu hai nascosto il senno al cuor loro, E però tu non li innalzerai.

4Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.

5Di chi parla fra gli amici per lusinga Anche gli occhi de' figliuoli saranno consumati.

5Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.

6Egli mi ha posto per servir di proverbio a' popoli, Ed io sono pubblicamente menato attorno in sul tamburo.

6Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,

7E l'occhio mio è tutto raggrinzato di sdegno, E tutte le mie membra son simili ad un'ombra.

7Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.

8Gli uomini diritti stupiranno di questo, E l'innocente se ne commoverà per cagion dell'ipocrita.

8Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.

9Ma pure il giusto si atterrà alla sua via, E colui ch'è puro di mani vie più si raffermerà.

9Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.

10Or ravvedetevi pure voi tutti, e poi venite; Non troverò io alcun savio fra voi?

10Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.

11I miei giorni son passati via; I miei disegni, i proponimenti del mio cuore son rotti.

11Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.

12La notte mi è cangiata in giorno, La luce è di presso seguita dalle tenebre.

12Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.

13Se io mi trattengo di speranza, il sepolcro sarà la mia casa, Io farò il mio letto nelle tenebre.

13Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.

14Già ho gridato alla fossa: Tu sei mio padre; Ed a' vermini: Voi siete la madre, e la sorella mia.

14Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.

15Ed ove è ora la mia speranza? Sì, la mia speranza? chi la potrà vedere?

15Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?

16Le mie speranze scenderanno nel fondo del sepolcro; Conciossiachè il riposo di tutti ugualmente sia nella polvere.

16Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.

Tip: use the ← and → keys to turn chapters.