Jó 17
Bíblia Portuguesa Mundial (Brazilian Portuguese)
Kralice Bible (1613)
1“Meu espírito está consumido. Meus dias estão extintos e a sepultura está pronta para mim.
1Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
2Certamente há zombadores comigo. Meus olhos se fixam na provocação deles.
2Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
3“Agora, dê um penhor. Seja o meu fiador junto a você mesmo. Quem há que apertará as mãos comigo?
3Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
4Pois você ocultou o coração deles do entendimento, portanto, você não os exaltará.
4Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
5Quem denuncia seus amigos por despojo, até os olhos de seus filhos desfalecerão.
5Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
6“Mas ele me tornou um provérbio entre o povo. Eles cospem no meu rosto.
6Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
7Meu olho também escureceu por causa da tristeza. Todos os meus membros são como uma sombra.
7Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
8Os homens retos ficarão espantados com isso. O inocente se levantará contra o ímpio.
8Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
9Contudo, o justo se manterá no seu caminho. Aquele que tem mãos limpas ficará cada vez mais forte.
9Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
10Mas, quanto a todos vocês, voltem. Não encontrarei um homem sábio entre vocês.
10Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
11Meus dias passaram. Meus planos estão desfeitos, assim como os pensamentos do meu coração.
11Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
12Eles transformam a noite em dia, dizendo: ‘A luz está perto’, na presença das trevas.
12Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
13Se eu buscar o Seol como minha casa, se eu estendi minha cama nas trevas,
13Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.
14se eu disse à corrupção: ‘Você é meu pai’, e ao verme: ‘Minha mãe’ e ‘Minha irmã’,
14Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
15onde então está a minha esperança? Quanto à minha esperança, quem a verá?
15Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
16Descerá ela comigo até as portas do Seol, ou desceremos juntos ao pó?”
16Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.