Jó 19
Bíblia Portuguesa Mundial (Brazilian Portuguese)
Kralice Bible (1613)
1Então Jó respondeu:
1Tedy odpověděv Job, řekl:
2“Até quando vocês me atormentarão, e me esmagarão com palavras?
2Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
3Vocês me ofenderam dez vezes. Vocês não se envergonham de me atacar.
3Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
4Se é verdade que eu errei, meu erro permanece comigo mesmo.
4Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
5Se de fato vocês se engrandecem contra mim, e alegam contra mim a minha vergonha,
5Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
6saibam agora que Deus me derrubou, e me cercou com a sua rede.
6Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
7“Eis que clamo contra a injustiça, mas não sou ouvido. Clamo por socorro, mas não há justiça.
7Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
8Ele bloqueou o meu caminho para que eu não possa passar, e colocou trevas nas minhas veredas.
8Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
9Ele me despojou da minha glória, e tirou a coroa da minha cabeça.
9Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
10Ele me destruiu de todos os lados, e eu me vou. Ele arrancou a minha esperança como uma árvore.
10Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
11Ele também acendeu a sua ira contra mim. Ele me considera entre os seus adversários.
11Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
12Suas tropas avançam juntas, constroem uma rampa de cerco contra mim, e acampam ao redor da minha tenda.
12Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
13“Ele afastou de mim os meus irmãos. Meus conhecidos se tornaram verdadeiros estranhos para mim.
13Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
14Meus parentes se afastaram. Meus amigos íntimos se esqueceram de mim.
14Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
15Os que moram na minha casa e as minhas servas me consideram um estranho. Sou um estrangeiro aos olhos deles.
15Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
16Chamo o meu servo, e ele não me responde. Eu lhe imploro com a minha própria boca.
16Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
17Meu hálito é repulsivo para a minha esposa. Sou repugnante para os filhos da minha própria mãe.
17Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
18Até as crianças pequenas me desprezam. Se eu me levanto, elas falam contra mim.
18Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
19Todos os meus amigos íntimos me abominam. Aqueles a quem eu amava se voltaram contra mim.
19V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
20Meus ossos se apegam à minha pele e à minha carne. Eu escapei só com a pele dos meus dentes.
20K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
21“Tenham piedade de mim. Tenham piedade de mim, vocês, meus amigos, pois a mão de Deus me tocou.
21Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
22Por que vocês me perseguem como Deus, e não se fartam da minha carne?
22Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
23“Quem dera as minhas palavras fossem agora escritas! Quem dera fossem registradas em um livro!
23Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
24Que com uma pena de ferro e chumbo fossem gravadas na rocha para sempre!
24Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
25Mas quanto a mim, eu sei que o meu Redentor vive. E no fim, ele se levantará sobre a terra.
25Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
26Depois que a minha pele for destruída, então verei a Deus em minha carne,
26A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
27a quem eu, eu mesmo, verei do meu lado. Meus olhos o verão, e não como um estranho. “Meu coração se consome dentro de mim.
27Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
28Se vocês dizem: 'Como o perseguiremos!' porque a raiz do problema se encontra em mim,
28Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
29tenham medo da espada, pois a ira traz as punições da espada, para que saibam que há um juízo.”
29Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.