Hiob 19
Lutherbibel 1912Translation
Lutherbibel 1912
Kralice Bible (1613)
1Hiob antwortete und sprach:
1Tedy odpověděv Job, řekl:
2Wie lange plagt ihr doch meine Seele und peinigt mich mit Worten?
2Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
3Ihr habt mich nun zehnmal gehöhnt und schämt euch nicht, daß ihr mich also umtreibt.
3Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
4Irre ich, so irre ich mir.
4Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
5Wollt ihr wahrlich euch über mich erheben und wollt meine Schmach mir beweisen,
5Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
6so merkt doch nun einmal, daß mir Gott Unrecht tut und hat mich mit seinem Jagdstrick umgeben.
6Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
7Siehe, ob ich schon schreie über Frevel, so werde ich doch nicht erhört; ich rufe, und ist kein Recht da.
7Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
8Er hat meinen Weg verzäunt, daß ich nicht kann hinübergehen, und hat Finsternis auf meinen Steig gestellt.
8Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
9Er hat meine Ehre mir ausgezogen und die Krone von meinem Haupt genommen.
9Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
10Er hat mich zerbrochen um und um und läßt mich gehen und hat ausgerissen meine Hoffnung wie einen Baum.
10Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
11Sein Zorn ist über mich ergrimmt, und er achtet mich für seinen Feind.
11Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
12Seine Kriegsscharen sind miteinander gekommen und haben ihren Weg gegen mich gebahnt und haben sich um meine Hütte her gelagert.
12Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
13Er hat meine Brüder fern von mir getan, und meine Verwandten sind mir fremd geworden.
13Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
14Meine Nächsten haben sich entzogen, und meine Freunde haben mein vergessen.
14Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
15Meine Hausgenossen und meine Mägde achten mich für fremd; ich bin unbekannt geworden vor ihren Augen.
15Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
16Ich rief meinen Knecht, und er antwortete mir nicht; ich mußte ihn anflehen mit eigenem Munde.
16Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
17Mein Odem ist zuwider meinem Weibe, und ich bin ein Ekel den Kindern meines Leibes.
17Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
18Auch die jungen Kinder geben nichts auf mich; wenn ich ihnen widerstehe, so geben sie mir böse Worte.
18Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
19Alle meine Getreuen haben einen Greuel an mir; und die ich liebhatte, haben sich auch gegen mich gekehrt.
19V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
20Mein Gebein hanget an mir an Haut und Fleisch, und ich kann meine Zähne mit der Haut nicht bedecken.
20K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
21Erbarmt euch mein, erbarmt euch mein, ihr meine Freunde! denn die Hand Gottes hat mich getroffen.
21Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
22Warum verfolgt ihr mich gleich wie Gott und könnt meines Fleisches nicht satt werden?
22Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
23Ach daß meine Reden geschrieben würden! ach daß sie in ein Buch gestellt würden!
23Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
24mit einem eisernen Griffel auf Blei und zum ewigem Gedächtnis in Stein gehauen würden!
24Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
25Aber ich weiß, daß mein Erlöser lebt; und als der letzte wird er über dem Staube sich erheben.
25Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
26Und nachdem diese meine Haut zerschlagen ist, werde ich ohne mein Fleisch Gott sehen.
26A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
27Denselben werde ich mir sehen, und meine Augen werden ihn schauen, und kein Fremder. Darnach sehnen sich meine Nieren in meinem Schoß.
27Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
28Wenn ihr sprecht: Wie wollen wir ihn verfolgen und eine Sache gegen ihn finden!
28Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
29so fürchtet euch vor dem Schwert; denn das Schwert ist der Zorn über die Missetaten, auf daß ihr wißt, daß ein Gericht sei.
29Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.