Hiob 4
Lutherbibel 1912Translation
Lutherbibel 1912
Kralice Bible (1613)
1Da antwortete Eliphas von Theman und sprach:
1Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2Du hast's vielleicht nicht gern, so man versucht, mit dir zu reden; aber wer kann sich's enthalten?
2Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3Siehe, du hast viele unterwiesen und lässige Hände gestärkt;
3Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4deine Rede hat die Gefallenen aufgerichtet, und die bebenden Kniee hast du gekräftigt.
4Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5Nun aber es an dich kommt, wirst du weich; und nun es dich trifft, erschrickst du.
5Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6Ist nicht deine Gottesfurcht dein Trost, deine Hoffnung die Unsträflichkeit deiner Wege?
6Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7Gedenke doch, wo ist ein Unschuldiger umgekommen? oder wo sind die Gerechten je vertilgt?
7Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8Wie ich wohl gesehen habe: die da Mühe pflügen und Unglück säten, ernteten es auch ein;
8Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9durch den Odem Gottes sind sie umgekommen und vom Geist seines Zorns vertilgt.
9Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10Das Brüllen der Löwen und die Stimme der großen Löwen und die Zähne der jungen Löwen sind zerbrochen.
10Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11Der Löwe ist umgekommen, daß er nicht mehr raubt, und die Jungen der Löwin sind zerstreut.
11Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12Und zu mir ist gekommen ein heimlich Wort, und mein Ohr hat ein Wörtlein davon empfangen.
12Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13Da ich Gesichte betrachtete in der Nacht, wenn der Schlaf auf die Leute fällt,
13V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14da kam mich Furcht und Zittern an, und alle meine Gebeine erschraken.
14Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15Und da der Geist an mir vorüberging standen mir die Haare zu Berge an meinem Leibe.
15Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16Da stand ein Bild vor meinen Augen, und ich kannte seine Gestalt nicht; es war still, und ich hörte eine Stimme:
16Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17Wie kann ein Mensch gerecht sein vor Gott? oder ein Mann rein sein vor dem, der ihn gemacht hat?
17Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18Siehe, unter seinen Knechten ist keiner ohne Tadel, und seine Boten zeiht er der Torheit:
18Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19wie viel mehr die in Lehmhäusern wohnen und auf Erde gegründet sind und werden von Würmern gefressen!
19Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20Es währt vom Morgen bis an den Abend, so werden sie zerschlagen; und ehe sie es gewahr werden, sind sie gar dahin,
20Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21und ihre Nachgelassenen vergehen und sterben auch unversehens.
21Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.