Hiob 29
Lutherbibel 1912Translation
Lutherbibel 1912
Kralice Bible (1613)
1Und Hiob hob abermals an seine Sprüche und sprach:
1Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
2O daß ich wäre wie in den vorigen Monden, in den Tagen, da mich Gott behütete;
2Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
3da seine Leuchte über meinem Haupt schien und ich bei seinem Licht in der Finsternis ging;
3Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
4wie war ich in der Reife meines Lebens, da Gottes Geheimnis über meiner Hütte war;
4Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
5da der Allmächtige noch mit mir war und meine Kinder um mich her;
5Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
6da ich meine Tritte wusch in Butter und die Felsen mir Ölbäche gossen;
6Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
7da ich ausging zum Tor in der Stadt und mir ließ meinen Stuhl auf der Gasse bereiten;
7Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
8da mich die Jungen sahen und sich versteckten, und die Alten vor mir aufstanden;
8Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
9da die Obersten aufhörten zu reden und legten ihre Hand auf ihren Mund;
9Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
10da die Stimme der Fürsten sich verkroch und ihre Zunge am Gaumen klebte!
10Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
11Denn wessen Ohr mich hörte, der pries mich selig; und wessen Auge mich sah, der rühmte mich.
11Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
12Denn ich errettete den Armen, der da schrie, und den Waisen, der keinen Helfer hatte.
12Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
13Der Segen des, der verderben sollte, kam über mich; und ich erfreute das Herz der Witwe.
13Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
14Gerechtigkeit war mein Kleid, das ich anzog wie einen Rock; und mein Recht war mein fürstlicher Hut.
14V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
15Ich war des Blinden Auge und des Lahmen Fuß.
15Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
16Ich war ein Vater der Armen; und die Sache des, den ich nicht kannte, die erforschte ich.
16Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
17Ich zerbrach die Backenzähne des Ungerechten und riß den Raub aus seinen Zähnen.
17A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
18Ich gedachte: “Ich will in meinem Nest ersterben und meiner Tage viel machen wie Sand.”
18A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
19Meine Wurzel war aufgetan dem Wasser, und der Tau blieb über meinen Zweigen.
19Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
20Meine Herrlichkeit erneute sich immer an mir, und mein Bogen ward immer stärker in meiner Hand.
20Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
21Sie hörten mir zu und schwiegen und warteten auf meinen Rat.
21Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
22Nach meinen Worten redete niemand mehr, und meine Rede troff auf sie.
22Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
23Sie warteten auf mich wie auf den Regen und sperrten ihren Mund auf als nach dem Spätregen.
23Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
24Wenn ich mit ihnen lachte, wurden sie nicht zu kühn darauf; und das Licht meines Angesichts machte mich nicht geringer.
24Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
25Wenn ich zu ihrem Geschäft wollte kommen, so mußte ich obenan sitzen und wohnte wie ein König unter Kriegsknechten, da ich tröstete, die Leid trugen.
25Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.