Hiob 3
Lutherbibel 1912Translation
Lutherbibel 1912
Kralice Bible (1613)
1Darnach tat Hiob seinen Mund auf und verfluchte seinen Tag.
1Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
2Und Hiob sprach:
2Nebo mluvě Job, řekl:
3Der Tag müsse verloren sein, darin ich geboren bin, und die Nacht, welche sprach: Es ist ein Männlein empfangen!
3Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
4Derselbe Tag müsse finster sein, und Gott von obenherab müsse nicht nach ihm fragen; kein Glanz müsse über ihn scheinen!
4Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
5Finsternis und Dunkel müssen ihn überwältigen, und dicke Wolken müssen über ihm bleiben, und der Dampf am Tage mache ihn gräßlich!
5Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
6Die Nacht müsse Dunkel einnehmen; sie müsse sich nicht unter den Tagen des Jahres freuen noch in die Zahl der Monden kommen!
6Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
7Siehe, die Nacht müsse einsam sein und kein Jauchzen darin sein!
7Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
8Es müssen sie verfluchen die Verflucher des Tages und die da bereit sind, zu erregen den Leviathan!
8Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
9Ihre Sterne müssen finster sein in ihrer Dämmerung; sie hoffe aufs Licht, und es komme nicht, und müsse nicht sehen die Wimpern der Morgenröte,
9Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
10darum daß sie nicht verschlossen hat die Tür des Leibes meiner Mutter und nicht verborgen das Unglück vor meinen Augen!
10Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
11Warum bin ich nicht gestorben von Mutterleib an? Warum bin ich nicht verschieden, da ich aus dem Leibe kam?
11Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
12Warum hat man mich auf den Schoß gesetzt? Warum bin ich mit Brüsten gesäugt?
12Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
13So läge ich doch nun und wäre still, schliefe und hätte Ruhe
13Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
14mit den Königen und Ratsherren auf Erden, die das Wüste bauen,
14S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
15oder mit den Fürsten, die Gold haben und deren Häuser voll Silber sind.
15Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
16Oder wie eine unzeitige Geburt, die man verborgen hat, wäre ich gar nicht, wie Kinder, die das Licht nie gesehen haben.
16Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
17Daselbst müssen doch aufhören die Gottlosen mit Toben; daselbst ruhen doch, die viel Mühe gehabt haben.
17Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
18Da haben doch miteinander Frieden die Gefangenen und hören nicht die Stimme des Drängers.
18Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
19Da sind beide, klein und groß, und der Knecht ist frei von seinem Herrn.
19Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
20Warum ist das Licht gegeben dem Mühseligen und das Leben den betrübten Herzen
20Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
21(die des Todes warten, und er kommt nicht, und grüben ihn wohl aus dem Verborgenen,
21Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
22die sich sehr freuten und fröhlich wären, wenn sie ein Grab bekämen),
22Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
23dem Manne, dessen Weg verborgen ist und vor ihm von Gott verzäunt ward?
23Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
24Denn wenn ich essen soll, muß ich seufzen, und mein Heulen fährt heraus wie Wasser.
24Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
25Denn was ich gefürchtet habe ist über mich gekommen, und was ich sorgte, hat mich getroffen.
25To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
26War ich nicht glückselig? War ich nicht fein stille? Hatte ich nicht gute Ruhe? Und es kommt solche Unruhe!
26Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.