Hiob 37
Lutherbibel 1912Translation
Lutherbibel 1912
Kralice Bible (1613)
1Des entsetzt sich mein Herz und bebt.
1Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
2O höret doch, wie der Donner zürnt, und was für Gespräch von seinem Munde ausgeht!
2Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
3Er läßt ihn hinfahren unter allen Himmeln, und sein Blitz scheint auf die Enden der Erde.
3Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
4Ihm nach brüllt der Donner, und er donnert mit seinem großen Schall; und wenn sein Donner gehört wird, kann man's nicht aufhalten.
4Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
5Gott donnert mit seinem Donner wunderbar und tut große Dinge und wird doch nicht erkannt.
5Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
6Er spricht zum Schnee, so ist er bald auf Erden, und zum Platzregen, so ist der Platzregen da mit Macht.
6Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
7Aller Menschen Hand hält er verschlossen, daß die Leute lernen, was er tun kann.
7Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
8Das wilde Tier geht in seine Höhle und bleibt an seinem Ort.
8Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
9Von Mittag her kommt Wetter und von Mitternacht Kälte.
9Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
10Vom Odem Gottes kommt Frost, und große Wasser ziehen sich eng zusammen.
10Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
11Die Wolken beschwert er mit Wasser, und durch das Gewölk bricht sein Licht.
11A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
12Er kehrt die Wolken, wo er hin will, daß sie schaffen alles, was er ihnen gebeut, auf dem Erdboden:
12Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
13es sei zur Züchtigung über ein Land oder zur Gnade, läßt er sie kommen.
13Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
14Da merke auf, Hiob, stehe und vernimm die Wunder Gottes!
14Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
15Weißt du wie Gott solches über sie bringt und wie er das Licht aus seinen Wolken läßt hervorbrechen?
15Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
16Weißt du wie sich die Wolken ausstreuen, die Wunder des, der vollkommen ist an Wissen?
16A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
17Du, des Kleider warm sind, wenn das Land still ist vom Mittagswinde,
17Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
18ja, du wirst mit ihm den Himmel ausbreiten, der fest ist wie ein gegossener Spiegel.
18Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
19Zeige uns, was wir ihm sagen sollen; denn wir können nichts vorbringen vor Finsternis.
19Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
20Wer wird ihm erzählen, daß ich wolle reden? So jemand redet, der wird verschlungen.
20Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
21Jetzt sieht man das Licht nicht, das am Himmel hell leuchtet; wenn aber der Wind weht, so wird's klar.
21Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
22Von Mitternacht kommt Gold; um Gott her ist schrecklicher Glanz.
22Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
23Den Allmächtigen aber können wir nicht finden, der so groß ist von Kraft; das Recht und eine gute Sache beugt er nicht.
23Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
24Darum müssen ihn fürchten die Leute; und er sieht keinen an, wie weise sie sind.
no verse 24 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.