Job 29
Clementine Vulgate, 1598Translation
Clementine Vulgate, 1598
Kralice Bible (1613)
1Addidit quoque Job, assumens parabolam suam, et dixit:
1Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
2[Quis mihi tribuat ut sim juxta menses pristinos, secundum dies quibus Deus custodiebat me?
2Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
3Quando splendebat lucerna ejus super caput meum, et ad lumen ejus ambulabam in tenebris:
3Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
4sicut fui in diebus adolescentiæ meæ, quando secreto Deus erat in tabernaculo meo:
4Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
5quando erat Omnipotens mecum, et in circuitu meo pueri mei:
5Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
6quando lavabam pedes meos butyro, et petra fundebat mihi rivos olei:
6Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
7quando procedebam ad portam civitatis, et in platea parabant cathedram mihi.
7Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
8Videbant me juvenes, et abscondebantur: et senes assurgentes stabant.
8Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
9Principes cessabant loqui, et digitum superponebant ori suo.
9Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
10Vocem suam cohibebant duces, et lingua eorum gutturi suo adhærebat.
10Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
11Auris audiens beatificabat me, et oculus videns testimonium reddebat mihi:
11Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
12eo quod liberassem pauperem vociferantem, et pupillum cui non esset adjutor.
12Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
13Benedictio perituri super me veniebat, et cor viduæ consolatus sum.
13Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
14Justitia indutus sum, et vestivi me, sicut vestimento et diademate, judicio meo.
14V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
15Oculus fui cæco, et pes claudo.
15Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
16Pater eram pauperum, et causam quam nesciebam diligentissime investigabam.
16Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
17Conterebam molas iniqui, et de dentibus illius auferebam prædam.
17A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
18Dicebamque: In nidulo meo moriar, et sicut palma multiplicabo dies.
18A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
19Radix mea aperta est secus aquas, et ros morabitur in messione mea.
19Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
20Gloria mea semper innovabitur, et arcus meus in manu mea instaurabitur.
20Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
21Qui me audiebant, expectabant sententiam, et intenti tacebant ad consilium meum.
21Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
22Verbis meis addere nihil audebant, et super illos stillabat eloquium meum.
22Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
23Expectabant me sicut pluviam, et os suum aperiebant quasi ad imbrem serotinum.
23Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
24Siquando ridebam ad eos, non credebant: et lux vultus mei non cadebat in terram.
24Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
25Si voluissem ire ad eos, sedebam primus: cumque sederem quasi rex, circumstante exercitu, eram tamen mœrentium consolator.]
25Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.