Job 30
Clementine Vulgate, 1598Translation
Clementine Vulgate, 1598
Kralice Bible (1613)
1[Nunc autem derident me juniores tempore, quorum non dignabar patres ponere cum canibus gregis mei:
1Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
2quorum virtus manuum mihi erat pro nihilo, et vita ipsa putabantur indigni:
2Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
3egestate et fame steriles, qui rodebant in solitudine, squallentes calamitate et miseria.
3Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
4Et mandebant herbas, et arborum cortices, et radix juniperorum erat cibus eorum:
4Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
5qui de convallibus ista rapientes, cum singula reperissent, ad ea cum clamore currebant.
5Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
6In desertis habitabant torrentium, et in cavernis terræ, vel super glaream:
6Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
7qui inter hujuscemodi lætabantur, et esse sub sentibus delicias computabant:
7V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
8filii stultorum et ignobilium, et in terra penitus non parentes.
8Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
9Nunc in eorum canticum versus sum, et factus sum eis in proverbium.
9Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
10Abominantur me, et longe fugiunt a me, et faciem meam conspuere non verentur.
10V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
11Pharetram enim suam aperuit, et afflixit me, et frenum posuit in os meum.
11Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
12Ad dexteram orientis calamitates meæ illico surrexerunt: pedes meos subverterunt, et oppresserunt quasi fluctibus semitis suis.
12Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
13Dissipaverunt itinera mea; insidiati sunt mihi, et prævaluerunt: et non fuit qui ferret auxilium.
13Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
14Quasi rupto muro, et aperta janua, irruerunt super me, et ad meas miserias devoluti sunt.
14Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
15Redactus sum in nihilum: abstulisti quasi ventus desiderium meum, et velut nubes pertransiit salus mea.
15Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
16Nunc autem in memetipso marcescit anima mea, et possident me dies afflictionis.
16A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
17Nocte os meum perforatur doloribus, et qui me comedunt, non dormiunt.
17Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
18In multitudine eorum consumitur vestimentum meum, et quasi capito tunicæ succinxerunt me.
18Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
19Comparatus sum luto, et assimilatus sum favillæ et cineri.
19Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
20Clamo ad te, et non exaudis me: sto, et non respicis me.
20Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
21Mutatus es mihi in crudelem, et in duritia manus tuæ adversaris mihi.
21Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
22Elevasti me, et quasi super ventum ponens; elisisti me valide.
22Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
23Scio quia morti trades me, ubi constituta est domus omni viventi.
23Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
24Verumtamen non ad consumptionem eorum emittis manum tuam: et si corruerint, ipse salvabis.
24Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
25Flebam quondam super eo qui afflictus erat, et compatiebatur anima mea pauperi.
25Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
26Expectabam bona, et venerunt mihi mala: præstolabar lucem, et eruperunt tenebræ.
26Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
27Interiora mea efferbuerunt absque ulla requie: prævenerunt me dies afflictionis.
27Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
28Mœrens incedebam sine furore; consurgens, in turba clamabam.
28Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
29Frater fui draconum, et socius struthionum.
29Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
30Cutis mea denigrata est super me, et ossa mea aruerunt præ caumate.
30Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
31Versa est in luctum cithara mea, et organum meum in vocem flentium.]
31A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.